Neexistují jednoduché recepty, ale nový zákon, u jehož zrodu jsem na financích byl, by měl přinést radikální změnu. Zpřísní se dozor nad poskytovateli nebankovních půjček, kteří budou muset splňovat náročné podmínky. Přestože se jedná o kvalitní právní úpravu, za kterou můžeme všichni ministerstvu financí poděkovat, jsem přesvědčen, že pro ochranu spotřebitele se dá udělat ještě více. Některá ustanovení předložené právní úpravy lze zpřísnit.

Hlavním cílem zákona je chránit spotřebitele před nekalými praktikami některých poskytovatelů úvěrů. Nově bude celý sektor dohlížen Českou národní bankou, která nahradí Českou obchodní inspekci. Zpřísní se vstup do odvětví, kdy cílovým řešením je, aby se z dosavadních více než 50 tisíc firem a zprostředkovatelů zredukoval trh na přehledný počet maximálně několika desítek firem. Ulehčí to výkon dohledu ze strany centrální banky a budou stanovena jasná pravidla, za jakých lze poskytovat úvěry.

Výrazně se rovněž omezí pokuty, které si smějí poskytovatelé úvěrů účtovat v případě, že spotřebitel nesplácí úvěr včas. Nově si bude moci poskytovatel účtovat smluvní pokutu jen 0,1 % denně a navíc celkem bude moci spotřebitel na smluvních pokutách zaplatit nejvýše 70% jistiny úvěru, maximálně však 200 tisíc korun. Na základě mých dlouhých diskusí s některými neziskovými organizacemi, jako je Člověk v tísni či Poradna při finanční tísni, je však omezení smluvních pokut 70 % jistiny příliš benevolentní a nechrání dostatečně spotřebitele před možným uvrhnutím do dluhové pasti. Jako vhodnější se jeví omezení zpřísnit maximální výši pokuty na 50 % jistiny, což mohu jenom doporučit. Čím vyšší smluvní pokuta, tím větší riziko, že se dlužník dostane do dluhové pasti, z níž se nemůže vymanit.