Prosím, neplést si téma se známým českým filmem a knihou, jejichž  jméno zní poněkud podobně libozvučně, nicméně se zmíněnou taškařicí vůbec nesouvisí. Tato stať je skutečně jenom a pouze o slepicích, většinou.

Prezident spíš potichu nežli se slávou podepsal zákon zakazující klecový chov slepic. Při pohledu na mapu jsme se posunuli poněkud více vlevo a dolů. Tedy na jihozápad. V našem případě optimální směr. Je otázkou, jak naši vykladači zákonů ještě zkonstruují prováděcí předpisy. Lidová tvořivost je v Čechách nevyzpytatelná. A rovněž tak účelovost. Námitky na průmyslovou produkci vajec na sever a na východ od nás jsou z pohledu našich výrobců pochopitelné, ale chybí etický rozměr tohoto bohulibého postoje. Drastické záběry ze čtyřech slepičáren v Čechách pořízené tajně investigativními novináři v těchto, podnítily zájem o poměry v naší masové výrobě zviřátek a živočichů jakož i produktů z nich. Nejsme v tom sami. Školky na pěstování lososů jsou ve Skotsku, aby měli ještě růžovější maso, či množírny norků v Dánsku, aby jich bylo víc než hodně, podnítily dostatečnou pozornost. Jenom se nesmíte ptát, komu výše zmíněné slepičárny patří. To je státní tajemství. Osudy slepic nikoho nezajímají, jejich běh je totiž na krátkou trať, výtěžnost vysoká.