Jeden divočejší návrh střídá druhý. Přináší náměty, které jsou naprosto mimo současný systém vzdělání, a znevažuje svůj úřad. Výčet jeho přehmatů není úplný, ale poslouží jako obrázek jeho působení.

Marcel Chládek jako stínový ministr školství chtěl, aby děti začínaly chodit do školy v sedmi letech. O rok později si už přeje povinný začátek školního vzdělávání už v 5 letech.

Ministr chce rozhodovat o tom, jaké potraviny se budou ve školních automatech nabízet dětem, posílat děti na učební obory podle přání zaměstnavatelů či nepovolit individuální vzdělání na druhém stupni základních škol.