Nedávno se také ministr Chládek (pro mě překvapivě) souhlasně vyjádřil k nošení šátků. O to víc mne udivilo, že by mu ale vadilo zahalování tváře. Zdá se, že se ministr rozhodl stát se arbitrem v této otázce. Myslím, že celá diskuse je velmi zavádějící. Nelíbí se mi, že v těchto debatách je škola redukována pouze na barák, ve kterém se snad předávají jenom neutrální informace a znalosti. Škola je přece prostor, který formuje osobnosti mladých lidí nejen po odborné stránce, ale také jejich morální a duševní rozvoj. Je to její poslání, které je s ní spojeno od dob zavedení povinné školní docházky Marií Terezií koncem 18. století, a na které škola nemůže rezignovat. Říká se tomu výchova. Koneckonců rodiče, kteří dávají přednost domácímu vzdělání, tak činí především proto, že chtějí v morální sféře působit na děti jinak, než jak nabízí české veřejné školství. Málokdy je k tomu vedou důvody nespokojenosti s výukou samotnou.

A teď se dostáváme k jádru sporu. Česká škola a její vzdělávací systém je pochopitelně postaven na hodnotovém a myšlenkovém odkazu Evropy. Z tohoto pohledu je tedy jasné, že všichni ti, kteří se do české školy přihlásí, si musí být vědomi toho, že budou vzdělávaní a vychovávaní v duchu evropských humanistických tradic. Diskuse o nošení šátku se mi v tomto kontextu jeví jako nadbytečná, protože naše kontinentální hodnoty nepočítají s přijetím myšlenek, které přináší muslimská víra. Proč to neříkat jasně a nahlas? Proč se nehlásíme k našemu evropskému hodnotovému dědictví? Proč je nebráníme? Ušetřili bychom si mnoho pofiderních vyjádření a doporučení. Budeme-li školu a české školství brát skutečně vážně, snadno si také odpovíme na to, zda šátky do našich škol patří, či ne.