O potřebě sjednotit naprosto roztříštěnou, českou pro-národní politickou scénu, dnes hovoří kde kdo. Samozřejmě oprávněně. V realitě dnešní doby, kdy se vlastenecky smýšlející občané oprávněně obávají, zda nás – národ Čechů a Moravanů - v příštím roce 2016 nesmete další imigrantská horda,-  ať už opětovně z jihovýchodu od tureckého vyděrače, či z Afriky – z USA a EU rozvrácené Lybie. Anebo ta z východu, z bankrotující Ukrajiny. V tomto čase se požadavek na znovusjednocení národní opozice vůči probruselské, totálně podřízené europrotektorátní vládě B. Sobotky, jeví jako krok naprosto nutný. Všichni hráči na politickém kolbišti si jej uvědomují a nahlas ho i propagují.

Jenže ono se to lehce proklamuje, ale hůře provádí. Pod pojmem „sjednocení“ si jednotlivé politické subjekty a jejich vedoucí činitelé představují ledasco. Ti momentálně nejsilnější či nejaktivnější by rádi pohltili všechny ostatní subjekty. Říkají: „Pojďte k nám, pod nás, pod naši značku, my vás všechny povedeme!“ Ti menší jim oponují: „Udělejme raději koalici, s rovnými právy pro všechny zúčastněné!“ A nejmenší, či nyní právě nejchudší národovecké subjekty, s podobným politickým programem, se zase radí, zda by nebylo vhodnější se spojit pod úplně novým názvem i logem a vlajkou. A samozřejmě, všichni chtějí mít rozhodující slovo ve vedení takovéhoto nového subjektu…

Republikáni Čech, Moravy a Slezska, kteří vznikli na troskách Sládkovy SPR-RSČ, si nutnost znovusjednocení národovců uvědomovali již minimálně před 10 lety, ihned po vstupu ČR do EU. Jenže až do roku 2009 byl v tomto směru nepřekonatelnou překážkou a odpůrcem sjednocení právě tehdejší předseda Miroslav Sládek. Měl k tomu dobrý důvod – od samotného prvopočátku Republikánské strany totiž absolutisticky ovládal stranickou pokladnu a veškeré finanční toky s ní spojené. Samozřejmě především k osobnímu prospěchu svému. Hlavní stranický pokladník byl pouze formální nastrčenou figurkou, a nikdo jiný ve straně již do celkového hospodaření neměl šanci nahlédnout. A to ani 1. místopředseda SPR-RSČ, natož někdo jiný!

M.Sládek se tedy v minulosti aktivně stavěl PROTI jakékoliv užší spolupráci s jiným politickým subjektem – leda, že by si zachoval své primární výsostné postavení. Situace nakonec vygradovala natolik, že Sládek se v roce 2009 dostal do těžkého konfliktu s většinou členské základny zbylých republikánů. Neboť tito republikáni si uvědomovali neřešitelnost Sládkovy egoistické politiky, a Sládkem neustálé prosazování oblíbeného hesla jistého A.H. - silný je nejsilnější sám“ - se jim už definitivně zajídalo. Neboť doktor Sládek, díky svým nejrůznějším skandálům (především finančního rázu), již dávno na národovecké scéně ani nejsilnějším nebyl. V tomto směru jej již tehdy značně překonávala Dělnická strana, jejíž vedení ovšem bylo převážně tvořeno zase bývalými republikány, kteří odešli nespokojeni ze SPR-RSČ o něco dříve – a zase kvůli neshodám s PhDr. Sládkem a jeho vnitrostranickou politikou.

Republikáni, kteří vytrvali ve Sládkově SPR-RSČ až do roku 2009, se tedy do konfliktu s tehdejším předsedou a jeho nohsledy, odtrženým od reality, dostali zcela zákonitě. Po zániku krátcetrvající Národní strany jisté paní Edlmanové totiž prosazovali předvolební spolupráci s Dělnickou stranou a kandidování všech národovců na jedné kandidátní listině. Aby se tak netříštil volební potenciál hlasů pro-národně smýšlejících voličů. Ke všemu ještě prosákly důvěrné informace o Sládkově skutečné úloze na národovecké scéně, již od roku 1990. A jako „zlatý hřeb“ do Sládkovy předsednické rakve jsme si zjistili ověřené informace o průběhu a konečném výsledku tzv. konkurzu na Sládkem předluženou SPR-RSČ. Informace, které doktor Sládek před svými kolegy a spolustranníky tajil, či je překrucoval – s výjimkou těch několika spoluzainteresovaných. Členská základna republikánů tudíž měla hned 3 závažné důvody Miroslava Sládka na mimořádném sjezdu z vedení strany odvolat. Předtím však ještě došlo ze strany M.Sládka k pokusu o vyloučení všech jeho názorových oponentů z Republikánské strany – tedy těch, co PROSAZOVALI SPOLUPRÁCI vlasteneckých sil! Odvolání však bylo z hlediska stranických stanov provedeno neplatným způsobem – Sládek neměl ani tu nejmenší snahu dodržet pravidla, která v rámci SPR-RSČ sám vymyslel a prosadil…!