V krásné zemi, plné hájů, ryb, zvěře a ptactva. Kde slunko rozevírá každý den svou náruč a měsíc nás hladí po tváří večer, když usínáme spokojeni, že žijeme ve své krásné, rodné zemi, kde poctivost, slušnost se prostě vyplácí. Kde pracovat a mít rodinu se vyplácí.
V zemi Čechů – Moravanů – Slezanů v naší rodné vlasti.
Můj sen je naivní, asi tak já, jak jsem naivní já sám o svých představách, o své rodné zemi,
o vlasti mých a našich předků. To, že jsem naivní, za to se nestydím, je to můj sen, má tužba, je touha co bych své rodné zemi a nám všem chtěl dát. A tak v tom snu občas vidím, jak Blaničtí rytíři zbroj leští, meče kovají a podkovy koním dávají. Proč to, proč takový sen? Každý přeci víme své. Každý známe tu bolest, ten pal na srdci, když rozevřeme oči své dokořán, kde že to vlastně žijeme. V jaké že to zemi, kdo jí spravuje a jak řídí. Jak všicci Ti, co se naučili slova klást na talíř, jak kus žvance s cílem, a mnohdy jediným, urvi si hned, co můžeš, dřív, než ten druhý Ti to vezme, a hlavně pospíchej, aby na toho třetího nic nezůstalo. A kdyby náhodou snad ten druhý to viděl, tak ho pomluvíme tak, že ani ten s leprou mu nebude chtít ruku podat s obavy, že by se mohl ušpinit. Toho třetího, který to zjistí, buď si jej koupíme, anebo zatratíme. Tak budeme vládnout dál, dál a dál. A tato zem bude jenom naše, ne všech. Prodáme, koupíme všechno, co se dá, a kdo v cestě nám bude stát, toho tvrdě ztrestáme.
Nepředběhl Mistr Jan Hus dobu? Úryvek z kázání
Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zem, aby vyklovali každé zrnko zlata a stříbra.
Nemají slitování. Jejich srdce zjedovatěla touhou pro bohatství. Se vším kupčí, všechno prodávají.
Chceš pokřtít dítě? Zaplať! Chceš loupit a vraždit? Zaplať a bude ti odpuštěno.
Ale pak, kdyby sám ďábel zaplatil, vstoupil by na nebesa?
A za peníze takto vydřené z chudého lidu koně krásné chovají, čeleď nepotřebnou drží, v kostky hrají a na své kuběny kožichy drahé věší, zatímco Kristus chodil bos a neměl, kde by hlavu složil.
Však poznejte se, vy zloději chudého lidu neboť Bůh i lidé vás vidí.
A tak se ptám všech těch, co v hruď se bijí, kážou o spravedlnosti, pravdě, cti, slušnosti, o ochraně naší posvátné zemi Čechů – Moravanů – Slezanů, kde jsou, kde zůstali.
Jedni se hrbili tak, že se ohnuli až tak hluboko, že prodali naše zemědělství, cukrovárenství,
a zapomněli na to, že zem, která nemá dost silnou potravinou základnu, je vlastně bezbranná, lehce zranitelná a stává se vazaly těch, kteří k naší zemi nemají jiný než mocenský a finanční vztah.
Ptám se všech těch, co v hruď se bijí, kážou o spravedlnosti, pravdě, cti, slušnosti, o ochraně naší posvátné zemi Čechů – Moravanů – Slezanů, kde jsou, kde zůstali při obraně a bezpečnosti naší země. Vždyť každí snad dobře ví, a ví to i ta máma a táta v té nejmenší obci, že zem je pak lehce zranitelná, vydíratelná a stává se tak rájem lichvářů, kteří se pramálo starají o bolest, strádání, našich národů.
Co se stalo z naší zemí, jaká to krutá pravda se nám zjevuje, že z mozolů a z potu naší práce nám naší zem doslova trhaly a draly na kusy, nebojíc se ničeho, ani spravedlnosti, ani pravdy, neboť doposud přeci byla pravda taková, že spravedlnost a pravda byla tvořena jimi samotnými.
A tak v tom snu vidím naší zem spravedlivou, spravedlivou pro všechny bez rozdílů jestli je to zeman, anebo kmán, jestli je to hejtman, anebo konšel, bez rozdílu všeho, kdo nečestně jedná, nepoctivě prodává, kdo pravomoc propůjčenou mu, ku prospěchu svému uzurpuje, bude spravedlivě souzen dle práva tak, aby vše této zemi nahradil a vrátil beze zbytku, aby již vícekrát neměl práva zem tuto spravovati, říditi a obecným blahem se zaklínati.
Aby práva Chodům byla privilégiemi navrácena tak, aby v noci můj i váš spánek spokojený byl a náš život byl tak bezpečný, aby naší zem již nesvírali hordy loupeživých, krutých cizáků, ale aby každý, kdo poctivě, slušně chce s námi v jednom domě být, aby naše obyčeje a principy rovněž v srdci nosil.
Děkuji čtenářům za trpělivost a přízeň.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
