Tak mi dovolte na tento nesmyslný článek zareagovat. Nebudu zde popisovat a vysvětlovat obsah Istanbulské úmluvy. Její ztvárnění si každý může najít.

Zdánlivě snaha zabezpečit bezpečí ženám, dětem se v ní skrývá veliké nebezpečí zasahovat do právního systému svrchovaného státu, zcela blokovat právo na obhajobu žen, dětí, právo na ochranu rodiny před zásahy, které takovouto rodinu ohrožují a v podstatě fyzicky a společensky likvidují.

My přeci dobře víme a známe mnohé případy z jiných zemí, kde bez rozhodnutí soudu se odebírají děti z rodin, bez podložených důkazů, děti se ztrácí někde, kdy právoplatní rodiče ani nevědí, kde jsou, je jim bez rozhodnutí soudu bráněno se s dětmi setkat.

A co je tedy Istanbulská úmluva. Je to mezinárodní zločin páchaný na právoplatných rodinách v rozporu s lidskostí, humanitou, právem nejvyšším při ochraně dětí, právem nejvyšším  a nejsvětějším, právem ochrany státu rodiny, jako základní funkční jednotky státu  a společnosti.
A ve své neomalenosti, nelidského přístupu, krutosti: „Bere dětem jejich dětský svět“

Dítě a vztah rodiče, vztah matky, otce je něco nádherného. Je to chemie, kterou nedokážete popsat ani na tisíc stran. Je to nekonečný nádherný, bouřlivý, nezaměnitelný vztah opřený o lásku, cit tak, jako sám vesmír je nekonečný. Dětský svět je každou vteřinu jiný, mění se a vytváří krásné duhové barvy, ale i bouře, podle toho, jaké jsou jeho prožitky. Ale přesně ví, kdy má říci, mámo, nebo táto. Neberme mu jeho svět, který je nezbytnou součástí jeho zdravého vývoje, jeho osobnosti, jeho vnímáním lidství.