Podle Švihlíkové by bylo zjednodušené tvrdit, že nová vláda přebírá ekonomiku v ideálním stavu. Připouští, že česká ekonomika sice roste, a to především díky spotřebě domácností, klíčovou podmínkou dalšího vývoje je ale růst reálných mezd a udržení poptávky tak, aby směřovala hlavně k českému zboží a službám. Zároveň upozorňuje na slabý výkon průmyslu, úbytek pracovní síly i dlouhodobě nízký index nákupních manažerů, který nenaznačuje výraznou expanzi sektoru. Přestože koruna vůči dolaru posílila a působí protiinflačně, dlouhodobé strukturální problémy české ekonomiky podle ní nezmizely. 

„Bylo by jednoduché říct si, že nová vláda přebírá ekonomiku v úplně ideálním stavu. Ano, ekonomika roste, ale roste zejména díky spotřebě domácností. Nikam ovšem nezmizely dlouhodobé strukturální deformace české ekonomiky. Rozpočet je důležité téma, ale máme podstatně větší rizika, než je rozpočet. Ta rizika přicházejí zejména ze zahraničí a zároveň se týkají i našich dlouhodobých problémů, jako jsou bydlení, nízká konkurence na trzích, situace v zemědělství, potravinářství a ceny energií,“ shrnula Švihlíková.

Následně popsala další zásadní rizika, která podle ní budou určovat vývoj ekonomiky v příštích letech. Upozorňuje na vysokou míru globální nejistoty, rostoucí bezpečnostní hrozby i proměnu mezinárodního uspořádání světa. Jako zásadní rizika Švihlíková zmiňuje následující: „To znamená, jakým způsobem bude ukončená válka na Ukrajině, jakými směry se dá do pohybu velké množství lidí, což má svá obrovská rizika nejen ekonomická, ale zejména bezpečnostní. Pokračující úpadek Evropské unie, nemyslím pouze v ekonomickém smyslu slova, ale v tom celkovém, zahraničněpolitickém. Rozrůstající se militarizace, o které se stále více zemí, nejen v EU, domnívá, že právě to bude ten pravý růstový impulz. Značná míra nejistoty, omezování investic, nárůst rizikových prémií. I poslední dění ve Venezuele znamená, že se jednoznačně rozšiřuje blokové uspořádání světa. Rizika jsou tedy velmi výrazná,“ zdůraznila ekonomka.

O to důležitější je podle ekonomky udělat si základní domácí pořádek. „Není to tak, že vláda nemůže dělat nic. Může udělat mnohé, i když samozřejmě velké události ve světové ekonomice jsou něco, kam nedohlédne a co ovlivnit nemůže. Těžko ovlivníme to, jakým způsobem formuluje Čína svou patnáctou pětiletku, jakým způsobem bude Indie dál kooperovat s Ruskem, jak se budou vyvíjet ceny světových komodit a podobně. Ale přesto je možnost udělat poměrně mnoho i v rámci české ekonomiky. A samozřejmě i na úrovni Evropské unie, byť v tuto chvíli, když o ní hovoříme, vypadá spíše sebedestruktivně,“ uvedla.

Ekonomické informace sdílela Švihlíková ve svém videu i podrobnější formou.

Česká ekonomika v současnosti vykazuje poměrně silná růstová tempa, což je důležitý ukazatel vztahující se k životní úrovni i k výběru daní. Zásadní však není jen samotný růst, ale především jeho zdroj. Na základě dat a grafů Švihlíková upozornila, že hlavním motorem současného ekonomického růstu je především spotřeba domácností.

Slabé mzdy jako brzda ekonomiky

Růst spotřeby domácností má především kompenzační a doháněcí charakter. Podle Švihlíkové se spotřeba na konci roku 2025 dostala přibližně na úroveň roku 2019, tedy před období ekonomických otřesů. Za klíčový faktor dalšího vývoje označila vývoj mezd a platů, konkrétně jejich reálnou hodnotu. „Právě ta rozhodne o tom, zda se současné tempo spotřeby podaří udržet, což je velmi sporné,“ poukázala ekonomka.

V této souvislosti upozornila, že tradičním motorem české ekonomiky byl dlouhodobě také export, jehož další vývoj je ale v současném mezinárodním kontextu velmi nejistý. V krátkodobém horizontu je proto podle ní v zájmu české ekonomiky, aby pokračoval růst spotřeby, která má stále co dohánět a zatím není nadměrná. „To znamená, že je potřeba pracovat na tom, aby mzdy a platy reálně rostly.“

Zároveň ale dodává, že samotný růst spotřeby nestačí, pokud směřuje především do zahraničního zboží. V takovém případě se sice v národních účtech zvýší spotřeba, ale zároveň i dovoz, takže se celkový efekt pro domácí ekonomiku do značné míry vymaže. I proto označila za důležité podporovat preferenci českého zboží.

Útlum průmyslu jako varovný signál

Podle ní se česká ekonomika postupně posouvá směrem ke službám, zatímco průmysl, který je tradiční páteří českého hospodářství, oslabuje. Tento trend považuje za problematický. „Nejsem zastáncem těch, kteří říkají, že průmysl může být malý nebo téměř neviditelný. Pokud se nějaká ekonomika deindustrializuje, má to velmi negativní dopady,“ zdůraznila ekonomka. Jako varovné příklady uvedla například Velkou Británii nebo Spojené státy.

K vývoji celkové zaměstnanosti Švihlíková uvedla, že se postupně mění struktura českého trhu práce. Jak již naznačila, zaměstnanost roste zejména ve veřejné správě, zatímco v průmyslu dochází k útlumu, který už nelze považovat jen za krátkodobý výkyv. „Vidíme, že roste zaměstnanost zejména ve veřejné správě a klesá zaměstnanost v průmyslu. Mění se ta struktura. Pokles průmyslu už není úplně maličkatý krátkodobý výkyv, už nám bohužel nese určité strukturální rysy,“ poukazuje s tím, že ačkoliv míra nezaměstnanosti zatím není dramaticky vysoká, do budoucna se obává spíše jejího dalšího růstu.

Cenové tlaky trvají navzdory nízké inflaci

Ekonomka se věnovala cenovému vývoji, který zůstává klíčovým tématem i po odeznění hlavní inflační vlny. Připomněla, že ačkoliv je formálně naplňován inflační cíl centrální banky, v ekonomice nadále přetrvává řada inflačních tlaků. Upozornila například na potraviny, kde tempo růstu cen dlouhodobě převyšuje dvouprocentní cíl. Relativně nízká inflace je nyní tažena především cenami pohonných hmot a silnou korunou vůči dolaru, což snižuje celkovou cenovou hladinu.

Za zásadní proto považuje pohled na strukturu spotřebního koše, nikoli pouze na celkový průměr. „Chci tím říct, že je potřeba sledovat vývoj jednotlivých skupin položek ve spotřebním koši a neuspokojit se pouze s tím celkovým průměrem,“ podotkla Švihlíková. Varovala, že inflační tlaky z ekonomiky nezmizely a mohou se znovu projevit, mimo jiné v souvislosti s dalšími opatřeními, například v oblasti uhlíkového cla.

Silná koruna jako brzda inflace

K výrazným ekonomickým zprávám uplynulého roku patřilo zmínění oslabování amerického dolaru vůči koši měn, které se promítlo i do posílení české koruny. To má podle Švihlíkové pozitivní dopad zejména na ceny komodit a pohonných hmot, a tedy i na oblast dopravy, čímž vzniká protiinflační tlak. „Posílení koruny vůči americkému dolaru bylo poměrně dosti výrazné. Pomáhá nám to u cen komodit, u cen pohonných hmot. Je to protiinflační tlak, tedy z tohoto hlediska pozitivní,“ poznamenala.

Zároveň však zmínila, že Česká republika na tomto vývoji nenese zásadní zásluhu. Oslabování dolaru má podle ní kořeny především v samotné americké ekonomice a v rozhodnutích americké administrativy, zejména v oblasti zadlužování a správy státního dluhu.

Psali jsme:

Energetik Beran: Němci by bez plynu z Ruska zmrzli

„Éra růstu skončila.“ O návratu k družstvům

To bude tvrdé. Švihlíková o tom, co Babiš nechce slyšet

Vyprodaná republika. Skoro vše drží cizinci. Hrozivá slova odborníků