Byl jsem se bít za paní učitelku Martinu Bednářovou u Městského soudu v Praze, kde jsme řešili naši žalobu na Seznam za to, že neoprávněně zveřejnil tajně pořízený obrazový a zvukový záznam a podobiznu paní Bednářové za účelem snahy ji veřejně dehonestovat a rozpoutat vůči ní masový společenský lynč.

V angličtině se této praktice říká naming and shamind - pojmenovat a zostudit.

Jak jsem předpokládal, tak soud naši žalobu zamítl. Zatímco tedy u pachatelů trestných činů mohou média zveřejňovat pouze jejich iniciály a musí jim rozmazávat obličej, zatímco dle ustálené judikatury nemůže majitel obchodu zveřejnit podobiznu člověka, jenž mu jej vykradl, tak běžná učitelka na základní škole nemá sebemenší právo na ochranu své osobnosti.

Důvod je jednoduchý - kritizovala média, vládu a poskytovala dětem informace o ukrajinském konfliktu, které se prostě říkat nesmějí. Jako například skutečnost, že to byla Ukrajina, kdo začal vědomě a úmyslně porušovat Minské dohody (o čemž paradoxně psal před únorem 2022 i sám Seznam).