Opravdu mě baví, jak celý internet žije rozhovorem Jaroslava Duška a rozebírá jeho názory na rakovinu. Zejména se musím smát, když se k tomuto tématu velmi zaníceně vyjadřují jeho výrazně méně úspěšní kolegové, jejichž názor nezajímá vůbec nikoho. Přitom oni by o to tak strašně moc stáli...
Často jsou to titíž svazáci, kteří tady tři roky nosili protiprachovou ochranu úst ve směšné víře, že je zachrání před virovou nákazou, a nutili k tomu všechny ostatní až s inkviziční zaujatostí. Když se pak ukázalo, že to byl úplný nesmysl, tak přišli s novou teorií (viz např. Petr Ludwig), že proti původní verzi viru roušky fungovaly, zatímco proti deltě už ne. Že je to stejná blbost jako tvrdit, že je země placatá, to snad už chápe každý, kdo nemá hlavu jen na to, aby na ní nosil čepici.
Já znám Jardu Duška osobně. Několikrát jsem měl tu možnost se s ním potkat a několik hodin debatovat. Je to člověk, který vnímá svět jinak. Který říká, že naše hlava řídí naše tělo a že na každou nemoc existuje lék v naší mysli. Diskuse s ním je pokaždé velmi inspirující a inteligentnímu člověku poskytuje spoustu podnětů k zamyšlení o svém vlastním životě. Ortodoxní blbec si ale samozřejmě řekne, že jen plácá nesmysly.
JUDr. Jindřich Rajchl
Co je ale nejdůležitější - Jarda Dušek nikomu své názory nevnucuje. Nikomu nepřikazuje dělat to, co on považuje za správné, nenařizuje nám nosit nějaké nesmysly na obličeji, jako to dělal soudruh Válek, jenž už měl dle svého slibu dávno sedět nahý připoutaný u dveří sněmovny, ani nám nezakazuje chodit do práce, do školy či do hospody.
Navíc přece není nejpodstatnější, jestli má pravdu nebo ne. To důležité na jeho vyjádření většině lidí zcela uniklo. Jeho slova mají být především impulzem k tomu, abychom se zamysleli. Nad svým životním stylem, nad obrovskou celospolečenskou negativitou, nad sebou samými. Všichni přece víme, co umí s naším tělem stres a špatný psychický stav. A změnit své životní nastavení a vnímání našeho vlastního života, můžeme jen my sami.
Myslím, že přesně to nám chtěl Jaroslav Dušek sdělit. Tak ho nesuďme, nýbrž se nad jeho slovy zamysleme. Jestli třeba nestojí za to vnímat naše životy více pozitivně a rozdávat více radosti ostatním. Jak říká Morgan Freeman v mém oblíbeném filmu Než si pro nás přijde - staří Egypťané věřili, že pro hodnocení každého člověka postačí odpověď na dvě otázky:
- Našel jsi v životě štěstí?
- Přinesl jsi štěstí do života někoho jiného?
Zkusme se podle toho řídit. Nevím, jestli nás to zachrání před tou zákeřnou nemocí, ale rozhodně nám to nemůže ublížit.
P.S.: Moje maminka, kterou jsem nade vše miloval, zápasila s rakovinou 14 let, než jí nakonec podlehla. Vzhledem k tomu, že táta už nežil, tak absolvování většiny chemoterapií, ozařování a debat na téma "Proč právě já?" vyšlo na mě a na mé sourozence. Takže fakt vím, o čem mluvím. Přesto mě Jardova slova ani trochu neuráží. Naopak mě motivují k zamyšlení nad tím, co bych mohl ve svém životě změnit a dělat lépe. A to je, myslím, jen dobře.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
