Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Vážené dámy, vážení pánové, já bych vám chtěl především ještě jednou poděkovat za vstřícnost. Za vstřícnost, že jste byli ochotni tento bod zařadit jako pevný bod na dnešní jednání Sněmovny, a pokusím se i ve svém úvodním slově nezdržovat, protože mým zájmem je, abychom dnes o tomto usnesení ještě hlasovali. Na 17. hodinu máme zařazen jiný pevný bod a byl bych velmi rád, kdybychom se stihli vyjádřit a došli tedy k nějakému závěru.

Uvědomuji si, že každý z nás může rozdílným způsobem interpretovat historii, a toto právo skutečně nikomu v sále neberu a samozřejmě ho neberu ani panu místopředsedovi Poslanecké sněmovny Vojtěchu Filipovi. Nicméně je přece jenom rozdíl, jestli kdokoli z poslanců, vrcholných politiků, ústavních činitelů, například první místopředseda Poslanecké sněmovny, vystupuje jako soukromá osoba, případně pouze jako předseda KSČM, anebo zda vystupuje z titulu své ústavní funkce, zda je uváděno, že v té chvíli hovoří jako místopředseda Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a může být dovozováno, že tímto vyjadřuje oficiální postoj instituce, kterou na své cestě reprezentuje.

Zároveň tady nechci asi vést nějakou odbornou historickou debatu, protože bychom se asi vzájemně nepřesvědčili. Naše pohledy prostě rozdílné jsou a rozdílnými pravděpodobně zůstanou. Ovšem pokud pan místopředseda Filip, pokud je správný překlad daného článku, ke kterému jsem se dostal, hovoří, že členové KSČM a (s důrazem:) další občané České republiky kladně vnímají skutečnost, že ruská vláda neprojevuje zájem nutit místní úřady, aby stavěly pomníky těm českým legionářům, kteří v Rusku nikoho neosvobozovali a neudělali nic dobrého pro nejskvělejší světovou socialistickou revoluci minulého století v roce 1917 v Rusku.

Já upozorňuji na to spojení "a další občané". Pan místopředseda Filip nehovořil v té chvíli jenom za KSČM, nehovořil jenom sám za sebe, ale vzal na sebe právo hovořit za další občany České republiky. A já nechci, aby za mě v tomto kontextu pan místopředseda Filip hovořil. Já si nemyslím, že se jednalo o nejskvělejší socialistickou revoluci minulého století. Já si myslím, že se jednalo o tragédii, která způsobila mnoho zmařených životů, ztrát na životech v minulém století. Myslím si, že se jednalo o tragédii, která byla podobnou tragédií, jako nacistické peklo, protože prostě se jednalo o dvě diktatury, které deformovaly normální žití po celé dvacáté století. A pokud takto hovoří člověk, který se v daném článku nechá označovat jako místopředseda Poslanecké sněmovny České republiky, tak je podle mě namístě, a to je jediným účelem mého navrhovaného usnesení, abychom se jako Poslanecká sněmovna od těchto slov distancovali, abychom dali jasným usnesením najevo, že to není názor Parlamentu v České republice a abychom zároveň naším usnesením ocenili zásluhy československých legionářů, byť je to možná 30 let po revoluci trochu tragikomické, že takové usnesení vůbec v Poslanecké sněmovně musíme přijímat.

Já osobně československé legionáře považuji za ty, kteří se výrazně zasloužili o svobodnou existenci našeho československého demokratického státu.