To je ale pravděpodobně poslední interpretace, na které se shodnou všichni profesionální komentátoři. Jedni vidí především neúspěch tradičních, kdysi velkých stran, jež udávaly tempo a rytmus porevolučnímu vývoji. Ale ouha. Ve městech a obcích, kde byly reprezentovány solidními a slušnými starosty, uspěly i ony dinosauří strany. Druzí vnímají úspěch nedávno založeného hnutí s autoritářským vůdcem v čele. Ovšem…je spousta měst a obcí, kde si hnutí, které to prostě zařídí, ani neškrtlo. A opět … stalo se tak v konfrontaci se starostkami a starosty, kteří to prostě zařizují už pěknou řádku let – jen by se styděli dát si takovou nic neříkající banalitu na plakát.

Pokud ovšem přijde namísto složitých rozborů, grafů a pestrobarevných mapiček České republiky na řadu selský rozum, elementární empatie a pochopení pro odvěké lidské motivy, lze shrnout výsledky podzimních voleb do dvou slov – JISTOTA versus NADĚJE. Úspěšní starostové napříč politickým spektrem znamenají jistotu – tak vzácnou v dnešní turbulentní době. Osoba, na kterou se mohou lidé obrátit. Někdo, kdo se stará, poskytuje oporu, komunikuje, zprostředkovává informace. Osoba, která spoluvytváří domov. Pokud tuto jistotu ve svém okolí nevnímáme, přirozeně ji hledáme. Upínáme své naděje k těm, kteří nám je nabízejí. Čím víc a čím dříve něco chceme, tím spíše jsme náchylní k víře v jednoduchá řešení. Neptejme se jak, ale zařídí to. Vždyť to prý umí, vždyť je to prý tak snadné…

Tradiční strany, nová hnutí bez minulosti a zkušeností, kvalitní jednotlivci – s i bez stranické příslušnosti. Situace, ve které se STAN stane zásadním hráčem ne jen v regionální politice. Hnutí, které nespadlo z nebe, nebylo založeno jako podnikatelský projekt či součást koncernu. Uskupení vyrostlé zespoda, na základě důvěry občanů v regionální osobnosti. Hnutí Starostové a nezávislí je v rámci České republiky unikátním jevem. Nezpochybňujeme polistopadový vývoj. Nechceme systémovou změnu v naší zemi, naopak úzkostlivě hájíme právo na svobodu projevu, volby, vyznání či pohybu proti všem laciným populistům. Nechceme revoluci, ale jako starostové se zkušenostmi a každodenním kontaktem s potřebami lidí pracujeme na evoluci, vývoji, kultivaci současného systému, nikoliv jeho destrukci.