Ukázalo se, že není lhostejné, jakou oborovou strukturu ekonomika má. I Španělsko, které stavělo na turistickém ruchu, stavebnictví a službách, upadlo do potíží. V krizi mají uvedené obory problémy a nezaměstnanost činila před volbami 21,9% aktivní populace a v sektoru mladých do 25 let dokonce 42,9%. Dnes už jsou tato čísla vyšší, 25% u celé populace, u mladých podle některých průzkumů až 53%. Výhodou Itálie jsou zatím silné komerční banky s dostatkem primárních zdrojů a Itálie zatím nejlépe prodává své dluhopisy. Účinně pomáhá ECB, která potichu skupuje dluhopisy problémových zemí. Řecko doplácí na špatnou kvalitu pracovní síly, do které žádná z vlád neinvestovala, na nízkou míru přidané hodnoty vlastních produktů a na špatnou oborovou strukturu ekonomiky.

Navíc probíhá otevřená válka Američanů proti euru, americká strategie rozmělňování dluhu skrytou inflací má naději jen tehdy, nebude-li za dolar náhrada. Euro získalo od roku 1999 ve světových zásobách valut 8,5 procentního bodu navíc (jeho podíl dnes činí 27%), dolar za stejné období ztratil 10 procentních bodů. Američané pokračují v praxi minulých let, americkou ekonomiku řídí v podstatě Clintonovi a do jisté míry i Bushovi lidé. Jeden příklad za všechny: celková peněžní masa M 3 (nejširší peníze) činila v březnu 2006 10 276  mld. USD, ale kapitalizace fondů činila v roce 2010 (už po nástupu krize) 19 tis. mld. USD, tedy prakticky dvojnásobek. Podíváme li se blíže na strukturu kapitalizace, zjistíme, že deriváty hrají nadále obrovskou roli. Američané přelévají problémy peněz (oživení amerického automobilového průmyslu je omezený a zatím málo přesvědčivý signál, stejně jako náznaky návratu zpracovatelských výrob do USA), využívají takzvaných globálních nerovnováh (Robert Mundell), ale pak je nesmí ohrožovat konkurence eura.