Odpověď je prostá: fašistoidním stranám a radikální pravici. Ztrácí-li lidé kontrolu nad vlastními osudy, nevyznají-li se v složité ekonomické a sociální situaci, nastává vytoužená chvíle pro ty, kteří zjednodušují. Vypoulí oči a řvou, že za všechno může Brusel nebo přistěhovalci, že to chce vládu tvrdé ruky a tak podobně.

Proto ve Francii mají 24 poslanců Národní fronty Marine Le Pen. Tím způsobem uspěl v Belgii Vlámský zájem (Vlaams Belang). Tak Nigel Farage s UKIP triumfoval ve volbách ve Velké Británii. Přitom za celá léta neměl jedinou zprávu a na konkrétní práci v parlamentu se vůbec nepodílel. Jen pilně dělal rétorická cvičení proti EU. V Řecku zamořil politickou scénu Zlatý úsvit (Chrysi avgi), v Maďarsku Jobbik atd.

Dvě největší frakce mají většinu, tedy lidovci (EPP) a socialisté (S&D). Oslabili liberálové (včetně Velké Británie), radikální levice mírně posílila a přeskočí zelené. Ale Marine Le Pen může reálně uvažovat (bude-li mít zastoupení v sedmi státech), že bude mít fašistoidní skupinu. Přetahuje se s Faragem; oba se naštěstí bytostně nesnáší.