Přitom před několika lety to bylo jinak, EU se zabývala tzv. barcelonským procesem, v jehož plánu bylo stabilizovat jižní oblast Středomoří. To vše je vniveč. Místo toho přišlo „arabské jaro“, bombardování Libye, americká snaha zničit baasistický režim v Sýrii (sice tam za Háfize al Asada nebyla demokracie, zato se tam dalo žít), rozvrácený Irák (Saddám byl sice diktátor, ale tamější lidé by se k tehdejší stabilitě rádi vrátili, tedy asi s výjimkou Kurdů). Hrátky Američanů s islamisty v rámci jejich vývozu chaosu do světa. Rozvrácený Blízký Východ i Severní Afrika.

Před třiceti lety, za končící studené války,  by to nebylo myslitelné. Spojené státy zneužívají situace. Spoléhají na to, že jsou dostatečně daleko, zatímco EU blízko. Američané nás teď chtějí školit, jak máme být humánní a solidární, a platit za něco, co jsme nezpůsobili my, ale oni. Je třeba hledat viníky a identifikovat je. EU musí trvat na tom, že USA ponesou svůj díl nákladů. Ať kromě financí poskytují i příslušnou lodní kapacitu na zachycování uprchlíků a ať si je také vozí domů. Nikdo nesmí používat účelově vyvolávané humanitární katastrofy ke konkurenčnímu boji. To vše, co se děje, je totiž promyšlená snaha stáhnout Evropskou unii dolů. A ještě nás budou morálně poučovat. Američané vytvářejí jak na běžícím pásu selhavší státy, které už nejsou schopny plnit ani nejzákladnější funkce. Levice by měla přijít s iniciativou vytvořit černou listinu viníků, kteří všechnu tuhle hrůzu a marasmus mají na svědomí. A neměli bychom se zastavit před jakoukoli veličinou.