Lidé si snad ve své fantazii spřádají sny a představy o lepším zítřku, ačkoliv nevím, naštvanost na politiky a nedůvěra vůči ní jsou na vzestupu. Volby by měly být čas obnovy, jako když se příroda probouzí a zlé časy zimy jsou už pryč. Kdyby to ovšem záviselo jenom na té předchozí vládě, tak by zima neodešla nikdy. Protože mráz v našich krajích přichází ze Strakovky. Nečasova  vláda byla symbolem nepohody, nejistoty, úzkosti a obav z budoucnosti. Proč? Protože uměla  jen škrtat a likvidovat to, co ještě nějakým zázrakem fungovalo. Tvrdili nám, že to prý jinak nejde. Neměli totiž fantazii. A tak si vybavuji myšlenku dánského filosofa Sørena Kirkegaarda, který nám sděluje, že buržoust prostě nemá fantazii, ať už je hostinský od výčepu nebo ministerský předseda. Pan Nečas nebyl bohužel hostinský od výčepu, ale ministerský předseda.

 Fantazii neměl ale žádný člen oné vlády. Bylo to vše bez myšlenky, bez nápadu, jen uboze upachtěné. Betty Mc Donaldová vydala knihu Kdokoli může dělat cokoli. A tak v Nečasově vládě byl chemik ministrem financí, lesník ministrem zahraničí, anesteziolog ministrem průmyslu, učitelka z družiny převzala po dentistovi ministerstvo kultury, elektrotechnik rozvrátil ministerstvo práce a sociálních věcí, taxikář vedl ministerstvo vnitra a tomu všemu šéfoval plazmový fyzik Nečas.