Solidarita je kategorie, která přesahuje hledisko trhu. Stejně jako kategorie domova či přirozeného lidského světa.  Nedá se vyčerpat racionalitou kartesiánské přírodovědy, mainstreamové ekonomie nebo politické kultury, založené na manipulaci a kontrole vědomí obyvatel. Solidarita nás posunuje blíže k strategii přežití a k myšlenkám rovnosti, ať už jde o rovnost tříd, národů, ras i pohlaví. Nová kolektivní odpovědnost logicky směřuje k emancipaci ženy.

Emancipace byla dříve spojována s třídním hlediskem („Žena a socialismus“ Augusta Bebela představovala na konci 19. století nejpopulárnější knihu socialistického hnutí a „Božena Němcová bojující“ Julia Fučíka je paradoxně první spis s feministickým obsahem v české literatuře), ale současný zorný úhel je jiný.

V rozvojovém světě dnes existují nejrůznější organizovaná ženská hnutí. V Peru vznikají zcela spontánně komunální kuchyně, podobně je tomu v Mexiku, Brazílii, na Filipínách, na Srí Lance, v Indonésii, v Zimbabwe, v Bangladéši atd. atd. Je to obrana proti vykořisťování žen, které v těchto zemích poskytují přes 60% pracovní doby, 44% potravin, dostávají za to 10% příjmů a vlastní 1% jmění.  

Roku 1971 žádaly tuniské ženy s odvoláním na korán uznání svých práv a zrušení polygamie. V některých islámských zemích se dosáhlo pokroku, ale fundamentalistická vlna od druhé poloviny 70. let obrátila vývoj zpět.