Engdahl  potvrzuje slova George Friedmana o tom, že Američané se snaží překazit spolupráci Německa (EU) a Ruska, protože taková aliance by mohla sesadit USA z postavení jediné supervelmoci. Tím spíše, že se posiluje i spolupráce Ruska a Číny, k níž bude logikou věcí přitahován i Írán.

A jako přišel dramatický nárůst vlny uprchlíků krátce po podepsání Nordstreamu 2 (rusko-německý projekt o zajištění energetických potřeb Německa), tak obdobně rozpoutání syrské krize nastalo v roce 2011, kdy se Syřané dohodli s Íránem a Irákem na stavbě plynovodu z Íránu do Sýrie. Evropská unie by byla bývala mohla profitovat z tohoto projektu nejvíc, ale kupodivu se v EP o něm prakticky nemluvilo. Ve hře byly takové věci jako Nabucco, Southstream a teď Turkish Stream.

Ve východním Středozemním moři, u pobřeží Kypru a Izraele,  byla objevena obrovská ložiska plynu a Izrael by najednou byl v pozici energetické mocnosti. To ho sice dočasně postavilo do role oponenta Syřanů, ale v současné syrské krizi se Izrael chová spíš zdrženlivě. Má zájem na stabilitě regionu, jinak se jeho projekt neuskuteční. Zato Američané začali usilovat o pád režimu Bášára al-Asada jako zběsilí.