Před čtyřmi lety nám slibovali změnu – pozitivní, potřebnou, dlouho očekávanou. Opakovali mantry slibů, které zněly jako naděje, a lidé uvěřili. Kampaň “antibabiš” zabrala. A tak zakomplexovanému profesůrkovi nastřelili vlasy, opravili zuby, nasadili brýle, aby působil důvěryhodněji. Svět se divil – a lidé jim to zbaštili. Nerozumím tomu, ale stalo se. Stejně jako když si mnozí zamilovali Petra Pavla jen proto, že dostal novou image. Já jsem v jeho tváři viděla aroganci, agresivitu, hloupost a lokajství. A přesto… lidem to stačilo.

Děsí mě, jak málo dnes stačí, aby někdo získal důvěru. Přestože za sebou nemá žádné výsledky, lže bez uzardění, a minulost, kterou jiným vyčítají, jemu projde. Prý si to “odpracoval”. Prý mu “taťka všechno vysvětlil”. Na jakých hodnotách dnes stavíme? A kdy vlastně nastal ten zlom? Byl to covid, nebo ten jen urychlil něco, co už dlouho zrálo pod povrchem?

Když se podívám na současnou vládní garnituru, vidím lidi plné zloby, manipulace, lží a intrik. Jejich pád se blíží, a proto kopou kolem sebe a drží se zuby nehty. Stačilo! mělo tiskovou konferenci a už během ní došlo k napadání a slovním útokům. Ano, mnohým vadí, že máme na kandidátce i lidi s komunistickou minulostí. Ale důležité je, že s minulým režimem nemají nic společného. Nehodnotíme lidi podle nálepek, ale podle činů, postojů a ochoty měnit věci k lepšímu.