Vážený pane předsedající, děkuji za slovo. Vážená paní ministryně, vážení přítomní členové vlády, kolegyně, kolegové. Ráda bych velice stručně připomněla, v jaké době žijeme. Proč je tohle téma relevantní. Žijeme v době inflační. V době, kdy prostě je to tak, že každý rok se o pár procent všechno trošku zdraží. Přijde mi, že se u zákonů chováme, jako kdyby tohle neexistovalo. Schvalujeme v zákonech pevné částky. A přitom reálně víme, že i na daních stát vždycky vybere o něco více, protože prostě ta dvě, dvě a půl procenta jsou jasný trend mnoha, mnoha let. A tahle skutečnost je zohledněna právě i v zákoně o starobních důchodech, o penzích. Tahle skutečnost je mimochodem zohledněna, a to mi přijde docela podstatné, i v našich platech. Platy politiků se také valorizují, postupně zvyšují, ale naopak je ignorovaná v řadě důležitých výdajů státu. A jeden takový dnes diskutujeme, příspěvek na péči.

Samozřejmě jsem pečlivě poslouchala paní ministryni. Samozřejmě že potřebujeme spolehlivé zdroje dat, že teoreticky je možný obousměrný vývoj, i pokles, ale prakticky je to zkrátka a jednoduše tak, že když zohledníme růst cen, růst životních nákladů, to, že je zkrátka nevyhnutelné, že máslo, které jedno desetiletí stojí 35 korun, potom v dalším desetiletí bude stát 60, a pak se to patrně posune k 80 korunám, že takto ta postupná hladina cen roste, tak když toto akceptujeme, tak vidíme, že toho obousměrného možného snižování se vlastně nemusíme obávat, že tady je vlastně ta jistota, že k nějakému mírnému nárůstu patrně docházet bude.

Co je otázkou, je pak ta výše růstu mezd a platů a samotné inflace. Ale úplně věcně. Tak, jako je to u těch důchodů, jako se zohledňuje růst reálných mezd a inflace a přitom se to navyšování drží právě pod rychlostí výběru daní proto, aby stát měl nějaký manévrovací prostor, tak tento mechanismus by se nabízel k prověření i u příspěvku na péči. Jedna věc je tedy přijmout tuto skutečnost, tento fakt, že žijeme v době inflační, druhá věc je nevymlouvat se na to, co by mohly být různé zádrhele. Protože jsou třeba ty důchody, u nichž to umíme.