Literární postava podnikatele Nedobyla ze Sňatků z rozumu, byla jakýmsi předobrazem rodící se české kultivované podnikatelské sféry v 19. století. V tomto podhoubí pak vyrostli podnikatelští velikáni již ne literární, ale skuteční a byli mezi nimi i velikáni jiných národností.
Ti jsou taktéž nedílnou součástí naší národní historie a bylo by na čase je také takto vnímat. Vždyť obyvatele někdejších Zemí Koruny české, a po roce 1918 i Československa, tvořili základní majoritní většiny Čechů, Němců, Moravanů, Slezanů a Židů. Zvučná jména vzešlá z těchto skupin známe dodnes: Křižík, Hlávka, Baťa, Kolben a Daněk, Ringhoffer, Škoda, Laurin a Klement, Becher, Pupp, Mattoni, Thun a mohl bych ještě ve výčtu dlouho pokračovat.
Všichni jmenovaní po sobě zanechali dodnes viditelné stopy a značky, a z jejich podnikatelských aktivit žily ještě další generace. Některé značky, které tito podnikatelé vytvořili, jsou známé dodnes a přináší majitelům velké zisky. Například rodina Pasqualů, vlastnící podnik takzvaných Karlovarských minerálních vod by byla bezvýznamnou minerálkovou firmou, nemít značku Mattoni!
Jak jsem naznačil v úvodu, stále se musím ptát, co zbude po novodobých rádobypodnikatelích typu Babiše, Bakaly či Tykače ale i Pasquala? Surovinově vydrancovaná země!
Bakala vydělal desítky miliard za těžbu černého zlata a zbude po něm tisíce nezaměstnaných.
Babiš zničil spousty malých firem při budování svého agrogiganta a leckde nadělal ze zaměstnavatelů zaměstnance a ze zaměstnanců nezaměstnané. Dnes, jeho téměř monopol, diktuje vysoké ceny potravin u nás. Vydělané miliardy ale nevkládá do kultury, jako třeba kdysi velký mecenáš Hlávka, ale do mediální oblasti, skupuje noviny, aby mohl ovlivňovat veřejné mínění a k tomu všemu se snaží proniknout i do politiky zřejmě inspirován Silviem Berlusconim.
Tykač vytuneloval Mosteckou uhelnou a tuto zlodějnu neřeší Česká republika, ale Švýcarská konfederace. České ministerstvo financí pod vedením Miroslava Kalouska se teprve až pod mediálním tlakem začalo o ukradené peníze hlásit.
Pasquale zase těží strategickou surovinu vodu za 3 Kč za 1 m3. Kolik za m3 platí obyvatel Prahy, Plzně nebo Karlových Varů? Mnohde až 15x tolik!
Jak to, že mohli a stále mohou tyto rádobypodnikatelé bezuzdně drancovat přírodní bohatství, které by mělo patřit nám všem? Důvodem u těžby uhlí jsou nízké daně a u vody zase neuvěřitelná cena za vyčerpaný kubík. Takovéto bonusové podmínky však nevznikly mávnutím kouzelného proutku, ale někdo je těmto drancujícím zbohatlíkům na míru připravil. Byly to minulé vlády v čele z ČSSD!
Kde jsme, bohužel víme. Že jsme na tom ze všech sten biti, víme také, ale věřím, že cesta na nápravu tohoto nelichotivého stavu taky existuje.
Řešením do budoucna by mohla být tzv. úhrada z vydobytých nerostů. Jinými slovy stát by získával větší podíl na ziscích z těžby nerostného bohatství a tyto prostředky by se pak využily na řešení sociálních programů těžbou postižených regionů.
Je zločinem na občanech a budoucích generacích, že stát dovolí vydrancovat přírodní bohatství, aniž by z tohoto bohatství těžil především stát samotný.
Heinrich Mattoni měl nádherně kultivované podnikatelské krédo, kterým by se výše zmínění pánové měli inspirovat: „Beru-li něco z této země, musím do ní také něco dávat.“ A také dával. Zůstaly po něm skvělé lázně, které až do roku 2000 léčily občany a především děti této země.
Pavel P. Ries
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Úsvit přímé demokracie
