Vážené dámy, vážení pánové,

jsem velice poctěn tím, že se mohu spolu s Vámi zúčastnit tohoto pietního aktu. Památník v Letech je důležitým místem paměti pro náš národ. Právě v těchto srpnových dnech si připomínáme několik historických výročí spojených se zřízením, existencí a uzavřením tábora, který se zde nacházel. Řada našich spoluobčanů zde ztratila své příbuzné. Pro řadu dalších bylo utrpení v tomto táboře jen přestupní stanicí na cestě do vyhlazovacího tábora Osvětimi. Stejně jako Terezín či Lidice nám toto místo připomíná období, kdy naši zemi a její obyvatele postihly bezpráví a zvůle odporující elementární lidskosti.

Zároveň je ale památka spojená s tímto místem pro českou veřejnost rovněž historickou zátěží. Odpovědnost za zločiny, ke kterým zde došlo, není možné přiřknout pouze okupantům. Umožnila je i součinnost protektorátních úřadů, bezohlednost a krutost některých českých strážných sloužících v táboře i lhostejnost veřejnosti. Lhostejnost, předsudky a nedostatek soucitu byly také příčinou toho, proč trvalo desítky let, než se genocida Romů a Sintů za druhé světové války stala součástí historické paměti a to nejen v ČR.

Dnes, když si připomínáme oběti nacismu, myslíme také na vězně tábora v Letech a dalších lágrů, kam bylo za 2. světové války zavlečeno romské obyvatelstvo. Věřím, že naše společnost pociťuje jako hlubokou křivdu a zločin to, že Romům bylo na základě jejich domnělé jinakosti odpíráno jejich lidství a v konečném důsledku právo na život.