Vážená paní předsedající, vážené členky a členové vlády.

Já když jsem se připravoval na dnešní vystoupení, tak jsem si řekl, že to první, co udělám, tak bude takový možná právní vhled neprávníka. Nejsem právník, ale přesto tedy si myslím, že v této oblasti malinko mám co říct a proto opravdu jenom několik vět na začátek.

Vláda dnes předložila materiál, ve kterém žádá o prodloužení nouzového stavu do 30. června. Historicky, když se vrátíme do doby, kdy vlastně zákon, krizový zákon začal platit nebo vešel v účinnost, tak se dostáváme k datu 1. 1. 2000, a od vyhlášení nebo od zavedení tohoto zákona byl buď vyhlášen nebo prodloužen nouzový stav jedenáct krát. Což samo o sobě si myslím, není špatně, protože to svědčí o tom, že krizová legislativa jako taková funguje a je správně, pokud se používá krizová legislativa tam, kde je to opravdu potřebné a nutné. A v tom je trošku zakopaný ten pes, kdy to potřebné a nutné je a kdy to potřebné a nutné není.

Jenom pro zopakování, nouzový stav je právní rámec, který může omezovat lidská práva a pouze právní rámec, který může omezit lidská práva a proto si myslím, garantovaná tedy Ústavou ČR, a proč? Protože je zaveden ústavním zákonem, a to zákonem o bezpečnosti České republiky. A tady připomenu, že nedávno jsme tady hovořili o pandemickém zákonu a já pořád mám ten názor, že pandemický zákon, protože zřetelně omezuje některá základní lidská práva daná ústavou a pandemický zákon není ústavním zákonem, tak se domnívám, že je protiústavní.