Naše hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) považovalo co nejrychlejší schválení tohoto návrhu za svoji naprostou prioritu. Vzdala jsem se, abych neriskovala neschválení předlohy z časových důvodů, i svého práva na vystoupení v Poslanecké sněmovně. Text svého projevu, který už nezazní, nabízím níže čtenářům Parlamentních listů. Boj za práva a ochranu zvířat je pro mě totiž doslova srdeční záležitostí, zabývám se jím nejrůznějšími způsoby už dlouhá léta. Spolupracuji se spolky a zařízeními, pro které je pomoc zvířatům zásadním posláním a snažím se jim pomáhat, jak jen to jde. Děsivé případy týrání a vraždění psů, jaké se staly v nedávné době na Českobudějovicku či v Ivančicích na Blanensku, nebo v případě koní v Jankově u Votic, se už nesmí nikdy opakovat!

Vážené kolegyně, vážení kolegové,

poslanci hnutí SPD, kteří jsou spolupředkladateli návrhu zákona, který zásadně zpřísňuje tresty za týrání zvířat a provozování množíren, pochopitelně podpoří tuto legislativní předlohu v Senátem vrácené a přepracované verzi. Chcete-li, ve verzi přísnější vůči těm, kteří zvlášť trýznivým a brutálním způsobem týrají zvířata – a to z nejrůznějších pohnutek, mnohdy i za účelem zisku. To považujeme za nepřípustné a neslučitelné s principy slušné a vyspělé společnosti a právního státu.

Úroveň a vyspělost společnosti se totiž do značné míry pozná právě podle toho, jak přistupuje v nejrůznějších ohledech ke svým slabším a bezbranným členům a příslušníkům, například k dětem, k nemocným a zdravotně hendikepovaným, k seniorům, k občanům v existenční tísni, ale v neposlední řadě i ke zvířatům, jakožto živým, a mnohdy bezbranným, bytostem. Platí to i v rovině práva, včetně práva trestního. I zde se totiž trvá na staré dobré zásadě a pravdě, že právo je minimem morálky, což mimo jiné konkrétně znamená i to, že psané zákony dávají společnosti jasný signál, co je přijatelné, co je tolerovatelné a co už nikoliv. Za určitá protiprávní jednání nastupují pak i sankce.