Samozřejmě, že jako ostatní, nejsem spokojená s vývojem strany a jejím směřováním po parlamentních volbách. Vstupovala jsem do liberálně konzervativní strany Petra Macha, do pravicové strany, která se hlásí k duchovnímu, kulturnímu a politickému dědictví západní civilizace. Vystupuju ze strany Tomáše Pajonka a jeho party, kteří vedou stranu, jak prohlásil jeden bývalý stranický kolega, k bezhodnotovému anarchismu. V současné době je to strana sluníčkářů, vhodná tak pro pražskou kavárnu, ale naprosto nevhodná pro pravicově smýšlejícího, liberálně konzervativního člověka.

Po zvolení Tomáše Pajonka předsedou a nového předsednictva se strana začala postupně přetvářet na stranu, jejíž některé výstupy jsou v přímém rozporu s původním směřováním strany. Začaly se na webu uveřejňovat články propagující homosexuální sňatky, obhajující dotace a existenci nepotřebných neziskovek, předseda Pajonk napsal článek, v němž obhajuje uvěznění Tommy Robinsona a Josef Káles ve svém článku obviňuje Rusko z narušování suverenity jiných států. Je toho mnoho a bylo mi vždy jako člence strany nepříjemné, když se vedení strany vyjadřovalo jménem strany, a to i v případech, kdy velká část členů s jejich vyjádřením nesouhlasila a svůj nesouhlas dávala zřetelně najevo.

A tím se dostávám k tomu podstatně horšímu, k poměrům uvnitř strany.