Jedním překvapením bylo, že strany, které byly podpořeny stávajícím nebo bývalým prezidentem, se žalostně propadly. Byla to opravdu citelná porážka a troufal bych si říci, že i ostuda pro tyto naše politiky. Je mi pouze líto těch lidí, kteří se v těchto stranách opravdu snažili, neboť jejich idoly je ihned po volbách nechaly padnout a distancovaly se od nich. Když už ne z politických, tak alespoň z lidských důvodů by se trochu větší solidarita i shora slušela.

Druhá a snad ještě významnější událost byla, že s výjimkou KSČM všechny klasické politické strany, které byly v minulém parlamentu, ztratily hlasy i sílu. Z porážky ODS a ztráty hlasů TOP 09 však nezískala největší opoziční strana – sociální demokracie, nýbrž komunisté a především dvě nové strany, které se vynořily z neznáma. Tedy ANO pana Andreje Babiše a Úsvit Tomia Okamury. Zajisté vládním stranám škodily mimo úsporných opatření, která z dobrých rozpočtových důvodů prováděly jejich vnitrokoaliční a u našich bývalých partnerů především vnitrostranické spory. To vedlo k velkému zklamání voličů. Též reformy se podařily jen zčásti.