Zatímco dění na jaře šlo s přimhouřením očí vysvětlit jako cosi nového a nečekaného, půlroční mrhání časem, penězi daňových poplatníků a důvěrou voličů, jaké naše vláda předvedla, pochopit nelze.

Je fakt, že bez vyhlášení nouzového stavu by stát pravděpodobně nebyl schopen koronavirus řešit ani tak podivně a chaoticky, jako to dosud činí, protože by se utopil ve svých vlastních nesmyslných zákonech. To však pokládám za tristní výsledek fungování této i předchozích vlád. Nouzový stav by měla být krajní možnost, když nečekanou vnější příčinou selžou předem připravené a zavedené postupy. Pokud „normální“ stav neumožňuje dostatečně pružně reagovat na pozvolna se rozvíjející krize, je to vina současných i minulých zákonodárců, že společně vypěstovali právní džungli, kvůli níž stát stále častěji nepomáhá, nýbrž škodí občanům a nyní i sám sobě.