Důvodem je zjištění ministerstva, že podle novely zákona o rozpočtových pravidlech výnos z prodeje „nepotřebného„ majetku již nepůjde, jako doposud do rozpočtu kapitoly 307, ale bude příjmem státu v rámci ministerstva financí. Mohu rozumět obraně, že se 750 miliony korun, které mají utržit za prodej letounů, počítá v investicích v tomto roce, ale zároveň nechápu, že toto samé ministerstvo se nemůže domluvit s ministrem financí na „dorovnání“ rozpočtu o stejnou finanční částku. Nehledě na skutečnost, že oba dva ministři jsou ze stejného politického hnutí a měli by mít zájem na řešení daného problému.

Armáda uvažuje o prodeji jedenácti bitevníků L-159 ALCA ze svých zásob a zároveň chce odprodat další čtyři letouny, které armádní letectvo v současné době využívá. Mohu rozumět tomu, že Irák má zájem o 15 letadel, ale poněkud nechápu skutečnost, že se AČR hodlá zbavit provozovaných letounů. Obávám se totiž, aby nedošlo k podobnému scénáři jako v době, kdy se „směňovaly“ letouny CASA za L-159 B, provozované armádou a poté musela armáda za přestavbu letounů L-159 A zaplatit několik desítek milionů korun. Na druhou stranu by ČR neměla s prodejem otálet, protože tyto letouny prodáváme již mnoho let a to bez úspěchu. Nehledě na skutečnost, že právě v současné době je třeba podpořit irácké letecké síly v rámci boje s bojovníky ISIS v rámci mezinárodní operace.

Dalším důvodem pro rychlý prodej jsou náklady na údržbu, konzervaci a skladování těchto letounů u komerční firmy Aero Vodochody. Tyto náklady jsou také v desítkách milionů korun ročně a jistě by se armádě ulehčilo, pokud by tyto výdaje hradit nemusela. Otázkou je, zda se opravdu pan ministr obrany nemůže se svým „spolustraníkem“ dohodnout anebo je to tím, že by s případnou rozpočtovou změnou musel jít i do Výboru pro obranu. Tak, jak mu doporučili členové výboru svým usnesením. Nicméně platí, že dříve platná výjimka se týkala pouze resortu obrany, což rozhodně systémové nebylo. Proto je paradoxní, že v současné době ministr financí navrhuje opětovnou novelu zákona, aby mohl dosáhnout na peníze Všeobecné zdravotní pojišťovny pro snížení úroků ze státního dluhu. Jak ovšem bude „sanovat“ ministr financí budoucí požadavky zdravotní pojišťovny, o tom již nehovoří.