Každoroční shromáždění velitelů české armády za účasti vrchního velitele ozbrojených sil , prezidenta M.Zemana, předsedy vlády B.Sobotky, ministra obrany M.Stropnického a náčelníka generálního štábu AČR J.Bečváře, nastavuje priority a úkoly pro další rok.

Mohu souhlasit s NGŠ, který pojmenoval současné bezpečnostní hrozby a připomněl aktivní zapojení příslušníků české armády v zahraničních operacích. A je dobře, že i prezident připomněl důležitost akceschopné moderní armády. A tomu mají odpovídat i obranné výdaje, zajišťující potřebný počet profesionálních vojáků a realizaci modernizačních programů.

Přesto si dovolím několik připomínek, které reagují nejen na slova vyřčená na velitelském shromáždění, ale zároveň upozorňují na největší problémy v naší armádě. Je chválihodné, že se po letech dostává obrana země do popředí zájmu politiků. Závazek, přijatý vládou k postupnému navyšování rozpočtu kapitoly 307, a to na na výši 1,4% HDP do roku 2020 sice nedosahuje požadovaná 2% HDP, ale reálně kopírují možnosti státního rozpočtu i možnosti obrany k efektivnímu vynakládání finančních prostředků. Podle mého názoru by však bylo daleko lépe, kdyby armáda dopředu znala reálnou výši peněz a to ve střednědobém horizontu. Protože základním problémem je neprovázanost a dodržování Koncepce výstavby AČR se střednědobým plánováním. To má pak negativní vliv na průběh akvizičního procesu, zejména z pohledu dodržování zákona o veřejných zakázkách.