Rozumím tomu, že se naši občané obávají islámských přistěhovalců či bezpečnostních hrozeb, které vlnu přistěhovalectví mohou doprovázet. Různé petiční akce, xenofobní a populistická vyjádření však daný problém nevyřeší. Naopak zvyšují strach občanů této země a zostřují napětí ve společnosti.

Bezpečnostní problém nelegálních migrantů z regionů MENA (Blízký Východ, Severní Afrika) i z celé oblasti SAHELU lze rozdělit na problém Evropské unie a na problém České republiky, a to přesto, že bezpečnostní situace je v řadě případů nedělitelná a je nutno využívat i princip evropské solidarity. Schengenský systém se svojí společnou azylovou politikou má chránit vnější hranice tohoto uskupení, což se v případě jižního křídla EU neděje s patřičnou odpovědností. Jsem přesvědčen, že Evropská komise by měla aktivovat institut dočasné ochrany a k tomu použít všech prostředků. Vždyť je zřejmé, že těch válečných uprchlíků je menšina z celkového počtu migrantů. Zejména by EK měla konečně zavrhnout stále diskutující povinné kvóty pro přijímání uprchlíků. A to nejen z pohledu skutečného řešení problémů, ale i z pohledu politického.

Česká republika nemusí být z pohledu současné migrace znepokojena, a to přes 40% nárůst nelegální migrace v tomto roce. Schengen jí totiž umožňuje vracet migranty i azylanty do sousedních zemí. Zároveň lze v případě opravdového ohrožení z důvodu zajištění vnitřní bezpečnosti opětovně zavést hraniční kontroly. Přesto naše země zvýšila namátkové kontroly na hranicích, zejména z pohledu tranzitní migrace. To ovšem neznamená, že by naše země neměla podporovat řešení příčin nelegální migrace či solidárně podpořit ty země, které dnes nesou břímě uprchlíků a organizovaného zločinu s migrací.