Děkuji, pane místopředsedo. Vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové, novela zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, si kladla za cíl zavedení řízení kariér v naší armádě, kdy vyšší platové hodnocení bude vázáno na vyšší vojenskou hodnost, která bude odpovídat náročnosti vlastní služby. Dále tato novela hodlá narovnat plošné snížení tarifů o 10 % z ledna roku 2011. Důvodová zpráva uvádí čtyři varianty možného řešení včetně zachování současného stavu. V důvodové zprávě mi schází porovnání variant způsobu odměňování u jiných armád Severoatlantické aliance, například belgické, nizozemské či dánské. Tak jako jsem upozorňoval při prvním čtení služebního zákona na rozdílné systémy odměňování ve státní správě, tak nechápu, proč nebyla vybrána varianta, která by byla více transparentní. Zřejmě proto, že není pravdou, že v důsledku této novely dojde ke snížení platových nákladů, ale dojde k jejich zvýšení, což se poté projeví i ve zvýšení výsluhových náležitostí. A zejména novela nevede ke spravedlivějšímu odměňování vojáků v nižších hodnostech.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, nyní dovolte nejprve dvě obecné připomínky. Já jsem tady v minulém nebo předminulém bodě něco už naznačil. Ta první zní: Pokud stále platí - a já nemám žádnou informaci o tom, že neplatí - reforma ozbrojených sil z roku 2002, pak bychom dnes měli mít celkem 35 tis. zaměstnanců resortu Ministerstva obrany, z toho 26 200 vojáků z povolání a 8800 občanských zaměstnanců. Podle státního rozpočtu na rok 2014 kapitolního sešitu 307 má být počet pracovníků v resortu 30 158, z toho 21 994 vojáků z povolání a 7296 občanských zaměstnanců. Naproti tomu důvodová zpráva k zákonu hovoří o celkovém počtu 29 287 osob v resortu obrany. Nicméně oba údaje plánují pokles zaměstnanců o 2447 osob, z toho 1659 vojáků z povolání a 788 občanských zaměstnanců.

Pro mne samotného je základní a stále nezodpovězenou otázkou, jakou že to armádu vlastně chceme, jakou ji budujeme a zda vůbec budou ozbrojené síly plnit své úkoly dané strategickými dokumenty a zákony České republiky. Pokud bychom chtěli dodržet počty personálu dané reformou ozbrojených sil z roku 2002, tak bychom potřebovali další minimálně dvě miliardy korun navíc.

Druhá připomínka se vztahuje ke strukturálnímu problému rozpočtu Ministerstva obrany. Ze zkušeností a doporučení armád Severoatlantické aliance, ale i schválené transformace resortu obrany České republiky platí, že osobní výdaje by neměly překročil 50 % výdajů, ostatní běžné výdaje by neměly být vyšší než 30 % a na potřebnou modernizaci by zůstalo minimálně 20 %. Dnešní skutečnost, to znamená v návrhu rozpočtu na rok 2014 je, že mandatory jdou k 59 %, ostatní běžné výdaje odpovídají 30 % a kapitálové výdaje opět klesají na 11 % rozpočtu. Přitom investiční hrb podle Bílé knihy o obraně dosahuje téměř 100 mld. korun a armáda se potýká s výrazným nedostatkem peněz na běžnou údržbu a opravy.

Osobně se domnívám, že navržená novela nereprezentuje cíle, které byly původně stanoveny Bílou knihou o obraně, zejména nedojde k naplnění očekávání, které vojáci kladli a stále kladou do této novely.