Řádný 41. sjezd ČSSD si tentokrát zvolí své vrcholné představitele na celé dvouleté funkční období. Určitě se dočkáme bilancování předsedy strany a předpokládám, že i všech místopředsedů ČSSD za uplynulé roční období. Období, ve kterém proběhlo referendum a vstup sociální demokracie do vlády a ve kterém proběhly i důležité komunální volby. Nedílnou součástí této roční bilance musí být i analýza skutečného stavu ČSSD.

Sociální demokracie již více jak 140 let usiluje o lepší život těch slabších ve společnosti. Chrání občanská a sociální práva občanů, posiluje solidaritu a soudržnost ve společnosti. Proto na nadcházejícím sjezdu očekávám nejen hodnocení úspěchů našich ministrů, ale i kritický pohled na ty věci, které se nepovedly či se nepodařily. Prostě proto, že nelze jít cestou všudy přítomného populismu a nacionalismu, ale je nutno vždy vše poctivě analyzovat.

Nejen z pohledu dopadů na státní či veřejné rozpočty, ale zejména z pohledu politického programu sociální demokracie.

Proto mne mrzí, že přes moji opětovnou snahu pomoci ČSSD při tvorbě programu, který bude znát odpovědi na současné problémy naší společnosti, není široká členská základna do jeho tvorby zapojena. Nejde pouze o politické či životní zkušenosti našich členů či kvalitu odborného zázemí strany, jde i o jistou sebereflexi v přijímání nevhodných řešení, někdy dokonce z dílny pravicových stran či neo liberální ideologie. Včetně opakovaně přejímaných  a nekritických postojů či rozhodnutí orgánů Evropské unie. Sociální demokraté se musí stát opět aktivními a čitelnými nositeli a šiřiteli hodnot, na kterých stojí.