Když na tiskové konferenci představil předseda ČSSD pozici sociální demokracie k pátečnímu hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, ihned se snesla na hlavu této koaliční strany kritika. Pravicová opozice hovoří o zbabělosti, o chytré horákyni, přitom zapomíná, že to byla ona, která odmítla vstup do vlády a že svým logickým hlasováním o nelogickém konci premiéra, nenavrhla reálná řešení. A takové dnes ani neexistuje, pokud předseda vlády sám neustoupí a pokud má za svými zády oporu v prezidentovi země. Ten dokonce mluví ještě o dvou pokusech a v obou by jmenoval premiérem předsedu ANO 2011.

Opozice svým návrhem na vyslovení nedůvěry vládě, respektive je to spíše hlasování o nedůvěře premiérovi za jeho osobní kauzy, koná svoji kontrolní funkci v poslanecké sněmovně. A je odvážná proto, že nemá co ztratit a nemá odpovědnost za vývoj a za stabilitu země. Přitom sedí na svých teplých místech v poslaneckých lavicích. Proto jí nezajímá plán B, ani prosazování sociálně demokratického programu. Ale pravice přece nemohla a nemůže spoléhat na to, že jí v její nekonstruktivní opoziční politice ČSSD bude pomáhat. Pokud to tak mediálně hraje, pak pouze s cílem poškodit již tak pošramocenou pověst této nejstarší demokratické politické strany v České republice.