Proč tohle připomínám je nasnadě. Vždyť nedávná anexe Krymu sovětskými jednotkami si vůbec nezadala s invazí naší země v roce 1968. A také dnes je Ruská federace stálým členem RB OSN. Jistě podobnost čistě náhodná. Přes různé politické proklamace se dnes o dění na Krymu téměř nikdo nezajímá, takže mezinárodní společenství zřejmě očekává setrvání ruských vojsk nejméně 23 let, tak jak tomu bylo v případě Československa.

Ale je ještě minimálně jeden důvod, proč si tuto ponurou historickou událost připomínat. Přes různé rehabilitace a odškodnění se stále zapomíná na ty, kteří jako vojáci z povolání či jako občanští zaměstnanci tehdejšího Ministerstva národní obrany veřejně odmítli invazi vojsk, zachovali si čest vojáka a občana. Takových tehdy bylo minimálně 9138, což je počet osob později rehabilitovaných. Z tohoto počtu se v letech 1990 až 1994 vrátilo na ministerstvo obrany 1135 osob. Připomínám to z toho důvodu, že kromě vlastní morální rehabilitace nedošlo od listopadu 1989 k nápravě křivd učiněným těmto bývalým zaměstnancům resortu z důvodu nezákonného ukončení pracovního či služebního poměru z politických důvodů. A mnoho takto vyhozených osob bylo ještě sledováno a evidováno v rámci akce Norbert.