Přiznám se, že sice od října 2017 nemám detailní informace kolem armádních akvizic, nicméně nad rozhodnutím ministra obrany k nákupu vrtulníků se vznášejí otazníky. V okamžiku, kdy se na Výboru pro obranu začala projednávat náhrada Mi-24, začala naše armáda navrhovat nákup univerzálních vrtulníků. Již tehdy odborníci upozorňovali, že vrtulník, který by plnit všechny požadavky našeho letectva neexistuje.  Přesto ministerstvo připravovalo klasické výběrové řízení, i když se již v tu dobu hovořilo o nákupu helikoptér americké provenience. Přesto se v mediálním prostoru hovořilo zejména o UH-60M Black Hawk (Sikorski), o nabídce AH-12 Viper a UH-1Y Venom (Bell Helicopters), italské AW 139 M (Leonardo, dříve Agusta Westland) a H 145 M (Airbus Helicopters).

Odborná ministerská komise nakonec doporučila výrobky firmy Bell a ministerstvo obrany souhlasilo. Nakonec se výběrové řízení smrsklo na dohodu vláda – vláda, a to po návštěvě pana premiéra v Bílém domě. Proto bych rád položil panu ministrovi několik dotazů.

Za prvé, sám pan ministr obrany i GŠ uznali, že kombinace H1 (kombinace 4 bitevních AH-12 s 8 přepravními UH-1 Y) splňuje nejlépe požadavky armády. Ptám se proto, jaké že to požadavky splňuje, když se mělo od samého počátku jednat o „univerzální“ vrtulník? Z vyjádření vyplývá, že požadavky nesplnil žádný zájemce a pouze kombinace přepravního s bitevním vrtulníkem se blíží přání českého letectva. Ale takové zadání původně nebylo.