Připomínáme si 31. výročí sametové revoluce a přesto, že začínáme čtvrté desetiletí, je třeba se podívat na skutečný stav naší demokratické společnosti. Česká republika je plně ukotvena v Evropské unii a v Severoatlantické alianci, ale stále ji čeká společenská a politická diskuse o dalším směřování. Nejde pouze o cestu k větší integraci a k eurozóně, ale i například o zvýšení úsilí v boji proti negativním klimatickým změnám, o zlepšení funkčnosti a nezávislosti práva či o omezení korupce a klientelismu na rozhodovací procesy naší politické reprezentace.

V současné době máme v poslanecké sněmovně devět politických stran a hnutí, což znesnadňuje funkčnost i efektivitu poslanecké sněmovny. Namísto zodpovědnosti politických stran, svobodného soutěžení politických programů a ideologií o budoucnosti naší země, převládá negativismus, politikaření, populismus a nacionalismus, tvořící politickou kaši, ze které je široké veřejnosti na blití. To se odráží v nechuti občanů účastnit se politického života, omezujíce občanskou společnost, solidaritu a sounáležitost lidí a zvyšujíce neochotu voličů účastnit se jakýchkoliv voleb. Dúvodem je hájení vlastních a stranických zájmů politiků před zájmy občanů a země jako celku.

Hlídací pes demokracie, média, již také neslouží tomu, k čemu byla určena. Veřejnoprávní média jsou vnitře ovlivňována politickými názory a preferencemi redaktorů s cílem ovlivňvat politické dění v ČR, privátní média hájí zájmy svých vlastníků a podporovatelů. Sociální sítě nabízejí sice dostatek informací, ale lidé v nich tápou, protože řada informací jsou záměrné dezinformace prosazující mocenské cíle svých tvůrců. Kvalitní odborné diskuse jsou často nahrazovány účelovými a ideovými proklamacemi zastírajíce skutečné problémy české nemocné společnosti.