Politické strany se dnes předhánějí v podpoře vzdělanosti. Problémem ovšem není pouze tolik omílané finance a jejich nedostatečnost, ale zejména nastavený systém školství v České republice. Současná vláda pod vedením ČSSD navyšuje od roku 2014 výdaje na vzdělávání. Pokud v roce 2013 činily výdaje na regionální školství 85,2 miliardy korun, tak v letošním roce činí 103,6 miliard Kč. A je dobře, že vláda navýšila o 15% platy pedagogům a o 10% nepedagogickým zaměstnancům. A také, že uvolní další tři miliardy pro vysoké školy.

ČSSD považuje vzdělávací systém za službu veřejnosti a proto je logické, že odmítá zavedení školného. Stačí si uvědomit náklady rodičů během studia či ušlý výdělek samotných studentů VŠ, pokud by nestudovali. A jestliže absolvent VŠ ukončí studium, tak hledá bydlení a rozhodně by neměl peníze na splácení nějakého úvěru ze školného. Nicméně pokud stát bere vzdělání jako veřejnou službu, kterou si platí všichni daňoví poplatníci, pak by měl do kvality vzdělání mluvit. Týká se to nejen kvality absolventů ZŠ, ale i přijímacích řízení na školy střední či základní požadavky na maturity. Stanovení jasných a měřitelných kriterií je cestou ke kvalitě vzdělávacího procesu a také k hodnocení jednotlivých škol. A zřejmě bude muset dojít k reformě financování, kdy dnes jdou dotace za studentem. A to bez ohledu na kvalitu výuky, znalosti či uplatnitelnost absolventů. A skutečnost , že je dnes více míst na vysokých školách  než studentů středních škol svědčí o stavu našeho školství.

Dalším problémem je vlastní obsah výuky. Je nutností pro nastupující Průmysl 4.0 změna výuky směrem k praktickým dovednostem, analytickému myšlení a inovacím. Provázanost s praxí je prospěšná nejen pro samotné studenty, ale zejména pro firmy a podnikatele. Tady postrádám větší aktivitu podniků i hospodářských komor. Ty, pokud chtějí kvalitní a odborně zdatné zaměstnance, tak je musejí nejen zaplatit, ale měli by si je podchytit třeba stipendii.