Velmi často slýchávám, že se politika změnila v tom smyslu, že se stírají rozdíly mezi pravicovým a levicovým viděním světa. A že v předvolebním klání ani tak nejde o politické programy, jako spíše o PR pro jednotlivé politické strany či vybuzení emocí. Přesto, že se politika posunula v řadě témat spíše k všeobjímajícím či národoveckým stranám, stále existují reálné politické postupy, které odlišují levici od pravice a naopak. A důvodem je politické cílení na rozličné voličské skupiny obyvatel.

Nemusíme chodit k našim visegradským sousedům, abychom nepoznali, kam v tomto směru putuje česká koaliční vláda. Podívejme se například na návrhy konkrétních řešení negativních dopadů ze zvýšených cen energií. Pro občany, zejména pro seniory či osoby, které již dnes pobírají sociální příspěvek na bydlení, vydává MPSV cílenou podporu, která je obrovsky administrativně náročná. Podle mého názoru ne proto, aby „odhalila“ podvodníky, ale proto, aby se k ní řada občanů ani nedostala. Proč ale česká vláda neřeší tento problém i pro zaměstnance, tak jako to řeší země Visegradu. A proč namísto toho vymýšlí rozličné podpory pro podnikatele a firmy, kteří si tyto zvýšené náklady dávají do nákladů a kteří o takto navržená opatření vlastně ani nestojí. To je první ukázka asociálního přístupu naší pravice vůči svým občanům.

Druhým příkladem je řešení strukturálních problémů státního rozpočtu, které mimo jiné způsobili politici, jak zprava (ANO 2011, ODS, SPD), tak zleva (KSČM) tím, že ztráty příjmů nekompenzovali. Současná vláda hlásá, že nebude zvyšovat daně, mějme na jazyku daně těm nejbohatším, daně z majetku či daně pro korporátní firmy. Zato škrtá a bude škrtat u zaměstnanců, seniorů a u veřejných služeb, jako je zdravotnictví, školství či veřejná doprava. To je druhá ukázka toho, o koho se opírá politika současné pravicové vlády a že staré dobré pravicové recepty z minulosti nezapomíná.