Česká strana sociálně demokratická, tak jako další spřízněné sociálně demokratické strany, zahrnují v sobě řadu politických proudů. Nicméně všechny tyto proudy mají základ v ideálech svobody, demokracie a solidarity. Tyto základní hodnoty jsou rozličným způsobem modifikovány na sociální, politické či ekonomické prostředí té které země. A tak jako jinde, tak i v ČSSD, usilují jednotlivé frakce o převzetí moci v politické straně. Problém nastává tehdy, když se toto převzetí moci zakládá nikoliv na programových zásadách, ale pouze na personálních ambicích. Pak dochází k rozdělení strany uvnitř i navenek, což je současný stav.

Již drahně let upozorňuji na nutnost změn ve stanovách ČSSD a z toho se odvíjejících řádech a dokumentech. Organizační struktura je zbytečně složitá, rozhodovací procesy jsou nejen zdlouhavé, ale i finančně náročně a zejména formální. Vlastní delegování či nominování postrádá principy zásluhovosti a postrádá motivační složku. Pak rozhoduje většina, bez ohledu na kvalitu, odbornost, morální čistotu kandidátů či důvěryhodnost v očích veřejnosti.

Nemám nic proti většině, to je princip demokratické volby, přesto je třeba respektovat práva menšiny, a to i z pohledu jejich zastoupení v orgánech strany.