Jak garanční Výbor pro obranu, tak Ministerstvo obrany, tak nakonec i poslanecká sněmovna ponechala v zákoně možnost vyslat příslušníky aktivních záloh do zahraničních operací. Přesto je nutné připomenout základní důvody mého nesouhlasu s tímto vysíláním záložáků, chcete-li dobrovolníků, do operačního nasazení v zahraničí.

Po rozhodnutí ukončit základní vojenskou službu a zavedení plné profesionalizace armády bylo nastaveno, že vojáci z povolání budou sloužit k obraně země a že aktivní zálohy budou sloužit k posílení vojenských jednotek v případě ohrožení země či v případě válečného stavu. Proto se doposud zahraničních misí účastnili pouze profesionálové, ať již z důvodu vycvičenosti, odbornosti i z pohledu získávání zkušeností, které zvyšují schopnosti naších jednotek. Bylo chybou, že takto pojatá koncepce se nyní mění, a to pouze z toho důvodu, že vedení Armády ČR není schopno zajistit naplněnost vojenských jednotek, protože nám schází cca 6000 profesionálních vojáků.

Vítám, že se konečně armáda začala více zajímat o aktivní zálohy a že byla přijata řada konkrétních opatření, aby se role aktivních záloh posílila z dnešních 1200 na 5000 osob. Přitom se zároveň zavádí povinnost pro vojáky, kteří ukončili svůj služební poměr v AČR, aby se stali, pokud bude zájem ze strany ozbrojených sil, příslušníky aktivních záloh. Nechci se teď ptát, proč k tomuto řešení nedošlo již při rozjezdu reformy AČR, ale říkám si, že raději pozdě, než nikdy. Pozitivem je i rozdělení aktivních záloh na krajské roty působící již dnes při Krajských vojenských velitelstvích a na jednotky aktivních záloh, které budou doplňovat profesionální vojáky přímo na vojenských útvarech. S tím nemám problém, naopak tento postup podporuji ve snaze získat řadu odborníků pro potřeby obranyschopnosti naší země.