Poslední ekonomické ukazatele, hrozící cenová válka s EU, stále visící Damoklův meč ve formě konkrétních emisních povolenek a zvyšování cen energií, prohlubující se problémy sousedního Německa, vysoký deficit státního rozpočtu, hrozící nutnost opětovného navýšení obranných výdajů, nedostatek dostupného bydlení a tristní zahraničně politické vztahy, jsou předzvěstí obrovských problémů, které je nutno okamžitě řešit. Proto kladu otázku, zda současná česká politická reprezentace má dostatek energie k tolik potřebným změnám.

Česká republika prosperuje tak, jak se daří jejímu nejslabšímu regionu a propastné rozdíly mezi ekonomickou silou, kvalitou a dostupností veřejných služeb, lze řešit nejen spravedlivějším nastavení rozpočtového určení daní, ale i správnou dotační politikou státu. Naše země má 2300 obcí a již toto číslo ukazuje na nízkou efektivitu veřejné správy. Taktéž současné kraje neodpovídají původně zamýšleným NUTS2. Ale tyto neefektivity nebude chtít nikdo z politických stran řešit, protože každý politik je od někud.

ČR nutně potřebuje daňovou reformu, která by konečně zrušila fandění k lidem s vyššími příjmy a umožnila by slevy na poplatníka vyčerpat až do úrovně, kdy se vynulují i zdravotní a sociální odvody. Zároveň by se měly odstranit zbytné dotační tituly či odpočitatelné položky, zejména pro právnické subjekty. S daňovou reformou musí jít ruku v ruce penzijní reforma, která zavede možnost financování penzí ze státního rozpočtu. Prozatím jsem z žádné parlamentní strany nezaznamenal návrhy na tato témata, o programových prioritách ani nemluvě.