Za prvé, prosazení spotřebitelského zákoníku. Tento bod vítám. Je pokračováním práce, kterou započala Sobotkova vláda z iniciativy Ministerstva průmyslu o obchodu vedeného sociálně demokratickými ministry. Návrh Sobotkova vláda schválila ještě před volbami, nyní ji tedy zbývá prosadit v obou komorách parlamentu. Je dobře, že již odvedenou práci nemíní Babišova vláda hodit pod stůl. Jen pozor na pověstnou poslaneckou (a lobbistickou) tvořivost při jeho schvalování, aby se některá spotřebitelská práva oproti současnosti během projednávání spíš nezhoršila.

Bod druhý se týká zavedení povinnosti dodatečného textového schválení smluv uzavřených po telefonu. Tato úprava existuje v řadě evropských zemí už dnes. Stávající stav v České republice považuji za neúnosný, proto bych tento návrh samozřejmě podpořila. Je skutečně nejvyšší čas tuto příležitost pro telefonní šmejdy ztížit dodatečným písemným souhlasem zákazníka.

Bod třetí je podpora pro uplatňování ADR tedy tzv. alternativní řešení sporů mezi spotřebiteli a obchodníky, které zavedla v zemích EU a tedy i v ČR příslušná evropská směrnice. Dosavadní zkušenosti s fungováním tohoto zjednodušeného způsobu řešení sporů jsou poněkud smíšené. Jeho limitem je jistě i dobrovolnost postoupit celou proceduru ze strany obchodníků. Co znamená přesně „podporovat uplatňování ADR“ není jasné. Pokud to má být pouze rozšíření okruhu subjektů, které mohou ADR zprostředkovávat, žádný zásadní přínos v tom nevidím.

Bod čtvrtý: podpora vzdělávacích akcí a informování spotřebitelů. To není nic nového, dělaly to i minulé vlády. Množství vydaných brožurek, doufám, nebude měřítkem smysluplnosti spotřebitelského vzdělávání. Škoda, že se zde programové prohlášení nehlásí výslovně k zásadní roli spotřebitelských organizací. Spotřebitelské vzdělávání by mělo dostat prostor již ve školách.