To, že byl spolek po opakovaném odmítnutí registrace ze strany ministerstva vnitra, které se tomuto kroku bránilo pět a půl roku, před několika týdny na základě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu zaregistrován, považuji doslova za facku účastníkům protifašistického odboje i českým rodinám vyhnaným ze svých domovů v pohraničí. Po otevření kanceláře SL před několika lety je to další skandální událost, která vyvolala, zvlášť v letošním roce, kdy si připomínáme sedmdesáté výročí ukončení druhé světové války, oprávněné rozhořčení nejen pamětníků.

Zfanatizované davy s červenými kartami nyní zavřely oči a zacpaly si uši

Je velmi zarážející, že rozvášnění kritici prezidentovy cesty do Moskvy, ale i média, která by měla objektivně informovat o událostech u nás či v zahraničí, nyní mlčí. Zfanatizované davy s červenými kartami, podporované některými politiky, kteří absolutně nevnímají realitu a nevidí si na špičku nosu při svých protiruských výlevech, nyní zavřely oči a zacpaly si uši. Odložily červené karty a zapomněly na to, čemu se říká paměť národa. Přitom středeční událost nelze přejít mlčením. Stačí si přečíst stanovy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, v nichž »odsuzuje vyhnání, genocidium a etnické čistky po druhé světové válce na území střední a východní Evropy, přičemž osoby, které toto jednání dopustily, pokládá za válečné zločince, kteří měli být postaveni před soud«. Zároveň žádá, aby osoby, jež se podle jeho výkladu staly oběťmi, měly právo na náhradu škody a na satisfakci, aby jim nebo jejich dědicům bylo obnoveno vlastnické právo k prý neprávem zkonfiskovanému majetku a aby jejich potomkům bylo uděleno státní občanství ČR. Dekrety prezidenta republiky z roku 1945 byly podle spolku legalizací zjevného bezpráví a požadují jejich zrušení. Zamýšlí také založit vlastní vydavatelství, stavět pomníky apod. Dá se tak předpokládat, že bude usilovat o další ovlivňování pohledu našich občanů, především pak mládeže, na historii.