Letní tábory pro děti jsou drahé, dovolená v tuzemsku či v zahraničí pro řadu rodin finančně nedostupná, babičky často nefungují, protože ještě pracují (pokud práci mají). Takže opět budeme potkávat na sídlištích děti s klíčem na krku, vystavené rozličným nebezpečím, svodům a rizikům. O nic lépe na tom nejsou ani jejich učitelé. S penězi, které dostávají, vyjdou tak akorát od výplaty k výplatě, takže o nějakém šetření na dovolenou nemůže být řeč. Navíc stále přetrvává nešvar, že někteří ředitelé se na nich snaží ušetřit, takže je na prázdniny propustí a před 1. zářím zase přijmou. Nejistota, kterou tak kantoři rok co rok zažívají, jim má být odměnou za jejich celoroční nezáviděníhodnou práci. A to jsou ještě každou chvíli pod palbou médií, které z nich jednou dělají hlupáky, podruhé flákače, kteří „mají pořád prázdniny a ještě reptají, že mají malý plat“ a jindy se na ně snese sprška kritiky za chabé výsledky jejich žáků. Nestálo by ale spíš za zamyšlení, proč jsou výsledky různých průzkumů a testování takové, jaké jsou? Proč letošní maturanti dopadli u zkoušky z dospělosti zase o něco hůř než vloni?

Téměř čtvrtina (24 %) studentů propadla z matematiky (loni 20,5 %), z cizího jazyka neuspělo 3,6 % (loni 2,6) a z českého jazyka 2,7 % (loni 2 %). Tyto výsledky, zvlášť v matematice, určitě nejsou nijak povzbuzující. Příčin je celá řada. Počátek je v rozbití jednotného základního školství, které nahradily různé školní vzdělávací programy, a to ještě bez jasně stanovených ročníkových výstupů, vznik víceletých gymnázií a odchody lepších žáků z běžných základních škol, záměrné snižování prestiže učňovského školství a rušení učňovských oborů i celých škol, neúměrná podpora gymnázií na úkor technického školství, velký rozvoj soukromých škol se školným, přičemž mnozí studenti i jejich rodiče nabyli dojmu, že za peníze se dá koupit vše, včetně maturity nebo vysokoškolského diplomu. K této situaci přispěl i způsob financování regionálního školství, vedoucí k boji škol o každého žáka, protože co žák, to peníze pro školu. Výsledkem je podbízení se rodičům i jejich potomkům, snížení požadavků na vědomosti uchazečů, na jejich práci v průběhu studia i v jeho závěru, tedy při závěrečné zkoušce učňovské či při zkoušce maturitní,  která byla dlouhou dobu pouze v rukou jednotlivých škol. Negativně se projevila i honba za co nejvyšším počtem studujících, jen abychom se vyrovnali státům, které nám ve vzdělávání ve skutečnosti nesahaly ani po paty. Jde o celý komplex problémů, na něž jsme dlouhodobě upozorňovali, a které byly také předmětem kritiky skutečných odborníků.