Jenže pět dnů je dlouhá doba, situace se mění každým dnem, dokonce každou hodinu. To, co platilo včera, už v tuto chvíli může být úplně jinak. Jednou je hlavním protagonistou ANO, pak s vážným a rozhodným výrazem převezme otěže TOP 09, do toho si začne hrát na hlavního hrdinu Trojkoalice. ODS zase s vážnou tváří přesvědčuje občany, že jim opravdu, ale opravdu nejde o posty, ale o programové otázky. Mimochodem mezi ty jejich programové požadavky, které předložili představitelé této „demokratické“ strany ostatním, je např. zrušení Fondu sociálního bydlení. Jak ušlechtilé!

Nestabilita v hlavním městě v tomto volebním období doznává takových rozměrů, že občané jen nechápavě kroutí hlavou, co si to v říjnu 2014 zvolili. A je to opravdu síla! Když si promítneme, co všechno se za tu dobu stalo… Po volbách měsíc trvalo, než se Adriana Krnáčová ujala své funkce, v srpnu 2015 už přišla první krize, když tehdejšímu náměstku Stropnickému byla odebrána agenda stavebních předpisů, o dva měsíce později se koaliční zastupitelé (ANO, ČSSD, Trojkoalice) vzájemně zuřivě odvolávali a pár týdnů na to byl ohlášen konec této slavné koalice. Jeden novinář spočítal, že z těch dnes už 492 dnů, které od voleb uplynuly, pouhých 258 dní fungovala radniční koalice. A dny ubíhají dál a my můžeme v denním tisku číst stále stejné titulky: „Praha opět hledá většinu“, „Další vyjednávání o pražské koalici“, „Koaliční schůzka v Praze výsledky nepřinesla“, „Vyjednavači se sejdou opět příští týden“, „Praha stagnuje, strategická rozhodnutí znemožňuje krize“.

A v Praze je dál bezvládí, respektive tu vládne rada, která nemá většinu, jejíž členové do poslední chvíle neví, jak budou kolegové hlasovat, které materiály, touto radou předložené, projdou, a které ne. Napjatá situace, neschopnost dohodnout se na nějaké formě politické spolupráce, zákulisní intriky, osobní napadání a podrazy paralyzují chod hlavního města.