Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, vážení hosté. Dovolte mi relativně krátce se vyjádřit ke dvěma částem tohoto návrhu zákona, které se taky řešily na VSP.

Část první – získání státního občanství. Osobně si myslím, a doufám, že bude načten nějaký pozměňovací návrh ve stylu vážených senátorů, prostřednictvím pana předsedajícího, Daniely Kovářové, Zdeňka Hraby a Michaela Canova, který vypustí celou část II a část V z tohoto návrhu zákona. Nicméně, může se stát, že neprojde, pak platí ten pozměňovací návrh, který prošel na VSP od mé osoby, který se však týká pouze přechodného ustanovení, a to z toho důvodu, že přechodné ustanovení má retroaktivní povahu, neboť zasahuje již do probíhajícího řízení o udělení státního občanství, že přechodné ustanovení narušuje právní jistotu žadatelů a důvěru v právní stát, že přechodné ustanovení je v rozporu s legitimním očekáváním žadatelů.

Pan ministr tady řekl, že se bojí, že soucítí s tou nejistotou občanů žijících v dočasné ochraně. Čučím! Co nejistota těch žadatelů, kteří tady žili pět let, než získali trvalý pobyt? Než čekali minimálně dalších 5 let na to, aby mohli podat žádost o občanství, zaplatili správní poplatek a očekávali, že ve správní lhůtě 180 dní bude rozhodnuto. Podle informací z výboru z ministerstva vnitra čekají déle než rok, v této chvíli se to má zastavit, příp. zrušit. To znamená, myslím si, že se tady dojde dostatek senátorů a senátorek, kteří podpoří jeden z těch pozměňovacích návrhů. Ten můj je hlasovatelný pouze tehdy, pokud by neprošel ten návrh, který tady ještě sice nezazněl, ale věřím, že bude předložen.

Část dvě – nový trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc. Podle mnoha komentátorů může také ohrozit svobodu slova, může se týkat projevu na sociálních sítí. Výhrady proti novému trestnému činu přitom vyslovil i Nejvyšší soud. Cituji: Zařazení nového trestného činu neoprávněné činnosti pro cizí moc patrně diktuje současná společensko-politická situace. Toto ustanovení se nám však jeví jako velmi problematické, s ohledem na jeho obsahové vymezení, užívající poměrně abstraktních a neurčitých pojmů, pod nimiž si každý může představit něco jiného. Ponecháním omezené trestnosti obecně vymezeného činnosti na aplikační praxi je dle Nejvyššího soudu v rozporu se zásadou – žádný trest bez zákona. Jinak řečeno, může docházet ke zneužívání tohoto usnesení, resp. k jeho širokému výkladu minimálně ve fázi přípravného řízení orgány činnými v trestném řízení, než se ustálí rozhodovací praxe soudů. To může trvat roky. Varování Nejvyššího soudu před abstraktností a neurčitostí vymezení nového trestného činu a ponechání jeho vymezení na aplikační praxi je o to závažnější, že pro jeho odhalování mohou orgány činné v trestném řízení požádat soud o nasazení operativních prostředků včetně odposlechu.