Vážený pane předsedající, vážený pane vicepremiére, vážené kolegyně, kolegové.

Dnes se v Senátu do finále dostává projednávání zákona, který je poněkud pokrytecky nazván zákonem o opatřeních k přechodu České republiky k nízkouhlíkové energetice. Popravdě by se měl snad jmenovat jako zákon o výstavbě jaderné elektrárny nebo jaderných elektráren, které v něm byly stydlivě přejmenovány na nízkouhlíkové zdroje energie.

Já jsem přesvědčen, že tento zákon je třeba zamítnout, neboť jeho přijetí a případná dostavba Dukovan ve skutečnosti neřeší základní problémy české energetiky, na něž se předkladatelé a obhájci odvolávají. Jejich základním argumentem je tvrzení, že bez dostavby dukovanského bloku nemůže Česká republika splnit cíle v oblasti omezení skleníkových plynů, neboť nemá jinou náhradu za uhelné elektrárny, které v jejím energetickém mixu převládají.

Tato obhajoba monstrózní investice z veřejných rozpočtů do jednoho velkého projektu však neřeší problém nevyhnutelného uzavírání uhelných zdrojů energie ani z hlediska celkové kapacity, kterou je třeba nahradit, neboť instalovaná kapacita uhelných elektráren je násobně vyšší, ale zejména z hlediska časového. I nejoptimističtější scénář počítá s dostavbou Dukovan nejdříve v roce 2036, ovšem žádný z projektů jaderné elektrárny se v Evropě nedaří realizovat v plánovaném čase a ceně, a už vůbec se takovému scénáři nedá věřit v České republice, notoricky známé neschopností realizovat velké infrastrukturní projekty včas.