Vážený pane ministře, vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové. V ruce držím návrh zákona, který jsem obdržel jako zpravodaj. Tento návrh zákona jsem obdržel jako zpravodaj se zpožděním pěti měsíců a jednoho týdne. Kdybych ho obdržel před pěti měsíci a jedním týdnem, tak bych ho přes jeho nedostatky velice rád doporučil výboru tehdy ke schválení. Ale nic jsem neobdržel. Přesto nastal poté stav, kdy ministerstvo školství donutilo 4182 ředitelů a cca 100 000 učitelů, aby několik měsíců nezákonně vyučovali děti na základních školách a také v nejvyšším ročníku mateřských škol distančním způsobem. To, co nazval kolega Drahoš právním vakuem, nazvěme pravým jménem. Byla to nezákonná a protizákonná činnost, ke které byli ministerstvem školství donuceni ředitelé a učitelé škol základních v celé ČR. To není dobré vysvědčení pro právní stát. Opravdu ne. Jedná se přitom o jeden paragraf o pěti odstavcích. Myslím si, že v této kvalitě by ho dokázali úředníci, kdyby ten pokyn dostali, zapsat, stvořit za den, ne za víc. No nic.

Uplynulo několik měsíců nezákonné činnosti, blíží se nám školní rok, jak zjistilo i ministerstvo, a předložilo tedy tento návrh, co mělo předložit kdysi, v té podobě nedokonalé jak kdysi, do stavu legislativní nouze. Namísto toho, aby ho předložili pro školní rok 2020-2021 a další. Po důkladné rozpravě už také v březnu, normálním legislativním procesem se mohl dostat dál. Byl by kvalitní. Protože vzniklo to, co vzniklo, tak se jenom zmíním o tom, co jsem ve své zpravodajské zprávě ÚPV předložil, ty nedostatky, které tam jsou. Především podle mého názoru věta, že způsob poskytování vzdělávání a hodnocení výsledků vzdělávání distančním způsobem přizpůsobí škola podmínkám dítěte, žáka nebo studenta pro toto vzdělávání. Ta věta je velmi problematická, protože hází veškerou zodpovědnost na ředitele škol, v řešení neřešitelné situace, kdy se možnosti vzdělávání žáků uvnitř jednotlivých tříd, uvnitř, budou zcela rozcházet. Některé žáky v jedné třídě bude možno vyučovat distančně online přes počítače, jiné žáky jen přes poštu. V zákoně zcela chybí nástroj, který by tuto neřešitelnou diskrepanci řešil, to je finanční zabezpečení všech škol ze strany státu, které by umožnilo všem školám, ve všech třídách, zapůjčit potřebné prostředky, počítač a notebook, všem žákům a v případě potřeby i náklady na zavedení internetového připojení do rodin žáků, které ho nemají, a byla tak umožněna distanční výuka online pro všechny žáky. To jsem citoval ze své zpravodajské zprávy a pokračoval jsem dál. Chybí ale třeba i nouzové řešení, kdy by mohli ředitelé škol v případě rozdílných možností zapojení žáků do distanční výuky tyto žáky přerozdělit do jednotlivých tříd A, B, C dle těchto možností, aniž by jim za to hrozilo nařčení z diskriminace. Ale to by se jim stalo, kdyby to udělali dnes.