Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych vyjádřit to, že Listina základních práv a svobod, která obsahuje katalog základních lidských práv, tak je podle mě drahocennou součástí našeho ústavního pořádku. Jejím přijetím krátce po listopadu 1989 jsme se přihlásili k principu ochrany lidských práv, vyjadřovalo tehdejší hodnotovou změnu, která probíhala, ta listina vychází ze standardních mezinárodně uznávaných katalogů lidských práv, ať už je to evropská úmluva o ochraně lidských práv, všeobecná deklarace, mezinárodní pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních, kulturních právech. Myslím si, že bychom z těchto důvodů měli k listině přistupovat velmi zodpovědně, svědomitě, nedělat účelové, nesystémové změny této listiny, doplňovat práva, která nemají v zásadě v našem civilizačním kruhu obdobu.

Problémem u celé debaty o tomto návrhu zákona je, že podle mého názoru navrhovatelé nepřiznali v samotném návrhu poctivě účel, ten záměr, který sledují. Protože je naprosto zřejmé, že tento návrh byl předložen v reakci na petici, která sledovala zachování práv držitelů zbraní, požadovala změnu našeho ústavního pořádku, konkrétně novelu ústavního zákona o bezpečnosti ČR, kde mělo být nějakým způsobem ukotveno právo držet zbraně a zároveň volala po odmítnutí transpozice evropské směrnice, upravující držení zbraní, obchodování se zbraněmi a podobně. Tedy nakládání se zbraněmi.

Ovšem předkladatelé v tomto, kdyby sledovali tento záměr poctivě, tak asi by bylo mnohem logičtější předložit např. novelu listiny směřující k jejímu čl. 11, který upravuje vlastnické právo, tam se třeba pokusit upravit vlastnictví zbraní. Považoval bych to za chybné, i takovýto postup, ale bylo by to aspoň přiznání toho záměru. Ten záměr, který není v samotném návrhu a v jeho důvodové zprávě, tak se nám tady objevuje. Už se objevil v předkladu pana senátora Červíčka, v prvním čtení, dnes opětovně, ve vystoupeních pana senátora Hraby, pana senátora Antla. Naposledy teď také pana kolegy Lásky, kdy všichni tito diskutující přiznávají, že jde o ochranu té stávající právní úpravy držení zbraní, pan kolega Láska to tady výslovně zmiňoval, že kdyby tato nebyla zdánlivě v ohrožení, tak že by zřejmě takovéto návrhy vůbec nepřicházely. Jestliže není poctivě přiznán ten sledovaný cíl, ten záměr, tak se velmi složitě racionálně o takovém návrhu debatuje. Což je doopravdy o to hrozivější, že jednáme o změně Listiny základních práv a svobod.

Když se na ten návrh totiž podíváme, už tady také zaznělo, tak on se týká úpravy práva na život v čl. 6 Listiny základních práv a svobod, kdy tam tedy doplňuje do odst. 4 větu, že každý může bránit svůj život nebo život jiného i se zbraní za podmínek stanovených zákonem. Pokud si zanalyzujeme tuto změnu, zjistíme, že ona nečiní to, co tady říkal pan senátor Červíček v rámci svého předkladu, že by upravovala nějaké nové právo nebo jakákoli ústavní práva rozšiřovala. Ta věta navazuje na větu, která už v tomto odst. 4 čl. 6 listiny je, a sice, že za popření toho práva na život se nepovažuje, pokud někdo zbavil jiného života v souvislosti s jednáním, které není trestné.

Toto ustanovení už dnes zahrnuje vše, co říká doplňovaná věta, to znamená, už dnes každý může bránit svůj život i se zbraní v ruce nebo nějakým jiným způsobem, dokonce nejenom svůj život, to je otázka mezí nutné obrany a podobných principů, které dávají možnost obrany.