Když se bavím s lidmi o fenoménu koronaviru, slyším řadu zajímavých poznámek k tématu. Například, že ko-ko virus se stal již mediálně nudnou telenovelou. Nebo, že dokud nepřekročí počet nakažených hranici 7 až 8 000 případů, nejedná se vůbec o nic. Četl jsem, že vláda je obviňována, že málo lidí je testováno na ko-ko virus, ale je jich tolik jako dnes v Hongkongu, který je počtem obyvatel stejný jako ČR. Slyšel jsem i názor, že pohřební služby nebudou mít letos lepší tržby než v minulých letech, protože koronavirus nezvyšuje výrazně počet zemřelých, a lidé budou letos za výzdobu a větší služby při pohřbech spíše šetřit, protože ekonomicky je koronavirově nejistá sezóna.

Sám jsem přestal číst články o ekonomických důsledcích koronaviru, protože je zcela samozřejmé, že tzv. vyspělý svět skončí v recesi nebo přinejlepším těsně nad hranicí recese. Karantény narušují výroby cajků a ptákovin. Když se ohlédnete, zjistíte, se zhruba 70 až 80 % věcí a služeb, které si pořizujete během roku, jsou ptákoviny, věci nepodstatné, pro bžundu čili potěšení, nebo po psotníku, který vás popadne, když vidíte reklamu, nebo když vás doma někdo ukecá, že tahle nebo tamta ptákovina je cool.

Aneb civilizace je založena na produkování ptákovin. S dnešní nejmodernější technikou na výrobu všeho podstatného je potřeba kolik pracovníků? Tři čtvrtiny zaměstnaných lidí vyrábějí to, co nepotřebujeme k životu a k zachování zdraví a tepla jeskyně, ve které si pouštíme televizi a kde si hezčí část lidstva lakuje nehty.